Slovensko a Maďarsko na kole_2019

30.5. 2019 – čtvrtek, vlakem Březina – Bylnice

Tak jsme na cestě. V Turnově jsme přestoupili do vlaku na Pardubice, zavěsili svá kola na zarezervovaná místa a chtěli se usadit na zarezervované sedačky. Na nich však je rozvalenej starší pán a to rozvalenej doslova. Nohy na druhé straně, batoh na dalši sedačce a “čumí”. Na mé upozornění, že sedí na našich místech reaguje, že je má taky zamluvené a že jede z daleka a ble ble ble,,. Nakonec se uskrovnil “jenom” na dvě sedačky a až do Staré Paky probíhala vzájemná konverzace. Při výstupu poděkoval za společnost a popřál nám dobrou cestu. Venku svítí sluničko a cesta nám ubíhá vcelku pěkně.

Sedime v Pardubicích na nádraží a čekáme na zpožděný vlak do Horní Lideče. V H. Lideči máme pouze 3 minuty na přestup takže asi nestíháme a dalši odtamtud jede na Bylnici až za další 2 hodiny, tzn. že dorazime v cca 20 hodina na ubytko a plánovaný Bylnický pivovar si asi budeme muset odpustit. Kruciš.

 Při pohledu z okna vlaku uz před Hranicemi na Moravě vidíme lidi v bundách a s deštníky. Hodně se ochladilo a lije.

Pak na světelném display ve vlaku vidime, že i osobák z Lideče na Brumov je opožděn a nám svítá naděje že jej dostihneme. A zadařilo se díky školnímu výletu na který vláček čekal.  Tak stejně trochu nervíky byly, když bylo třeba urychleně přestoupit, ale my ještě utíkali pro naše kola do zadního vagonu, kde se vezla v zavazadlovém prostoru extra a bez nás. V osobáku humorná scénka s černým (a opět výstižně) pasažérem, který se ukryl na WC a vylezl ven právě v okamžiku kdy se přede dveřmi WC zastavila průvodčí. V mžiku byl zpět ale nezamkl se. Průvodčí odešla vrátila se za chvilku a otevřela WC se slovy "kontrola jízdenek". On prý "Ja ju nemám". Na další stanici jej s ledovým klidem vykázala ven se slovy :"Vy máte přednost, jděte první".

V Bylnici jsme vystoupili do deště a chystali se na výjezd na kole a hledáni rezervovaného ubytování v lesácké ubytovně Soutok,  když v tom z červené dodávky vystoupil mladík, zamířil k nám a "tak jsem se dočkal". Naložil naši bagáž do auta navedl nás až k ubytovně Soutok.(800 Kč/oba) Venku leje a my jdeme spát ve 20 hodin.

31.5.2019 -  pátek – Bylnice – Dubnice nad Váhom – Trenčianská Teplá – Trenčianske Teplice – Bánovce nad Bebravou na kole 56 km

Včera jsme šli brzy spát, dnes se ráno brzy budíme. Také nejspíš proto, že  za oknem přes cestu je firma Kloboucká lesní, které turistická ubytovna Soutok patří  a od rána se zde pracuje. K snídani máme koláč, který jsem pro každého koupila v Pardubicích na nádraží a čaj a kafe uvařené ve společné  kuchyňce. Chvíli nám trvá než dobře nabalíme na kola, ale to za pár dnů bude fungovat perfektně. Vyjíždíme kolem 9 hodin do sic chladného rána, ale bez deště. Moje představa, že na Vlárský průsmyk se musi vyjet do kopce nevyšla.

Jedeme zpočátku spíše dolů, to se postupem mění, ale příjemně se houpeme a cesta rychle ubíhá. I provoz na silnici zpočátku nezlobí. Před Dubnicí se však doprava hodně a nepříjemně zhušťuje. Naštěstí v Trenčianské Teplé odbočujeme na 516 a po ní pokračujeme do Trenčianských Teplic.

Tady jsme se zdrželi cca hodinku. Sluníčko hřeje, je kolem 11 dopoledne a meníčko za 4.50 vypadá lákavě. Kapustnica i halušky byly vynikající. Prohlédli jsme si lázně a s nacpanými bříšky se vydali na dalsi cestu. Hned za posledními domy se silnice zvedá. A se sklonem označeným 14% se zvedala z 268 m. n. m. asi 3,5 km do sedla 430 m.

A poté krásný sjezd a dole nás nalákal malý areálek u rybníku Machnáč. Je tu malinká hospůdka, okolí pěkně upravené a vychlazená cola. Pan majitel, motorkář byl hovorný a zvědavý na naši cestu. Jedeme dál, kolem nás samá ZELENÁ pole, žlutá barva se objevila 2x. Ještě krátká zastávka na pivo na fotbalovém hřišti v Dežericích, zrovna tu probíhá dětský den. Po dalších 6 km vyjíždíme, opět v silném provozu do Bánovce nad Bebravou. Objednané ubytko Slovenská záhrada jsem našli dobře 25,80 Eur pro oba, je to spíše ubytovna pro dělníky nad restauraci, ale co potřebujeme mame. Jsme tu brzy, kolem 16 hod, takže je čas na krátkou vlastivědnou vycházku  na náměstí a do bankomatu. Na náměstí probíhal festival TUžijem. Stánky byly TUpijem a TUjem a všude se hýbala mládež, děti tančily, cvičily a předváděly bojove sporty atd. A teď, protože je na pokoji TV ještě dáme zprávy a odpočinek.

1.6.2019 - sobota - Bánovce nad Bebravou – Partizánske - Hliník nad Hronom - 70km na kole

Ráno zase vstáváme dost brzy takže vyjíždíme z Bánovců  asi v půl deváté. Cesta ubíhá svižně, skoro po rovině, ale zase je velký provoz a to je hodně nepříjemné. Od místních lidí jsme slyšeli, že nás čekají tři kopce asi tak od obce Malé Úherce.

Překvapivě to byl jeden kopec dlouhý trochu přes 15 km. Ke konci stoupání tedy byl už dost drsný a to vedro a sluníčko!! A nikde nic, žádné občerstvení, uf uf. Ale pak ten sjezd dolů !! Až do obce Žarnovica. Cestou stále očima sledujeme okolí jestli nenarazíme na nějaké občerstvení, máme už skoro 60km a máme hlad. A na konci toho dlouhatánského sjezdu narážíme na malou italskou hospůdku.

Vychlazený Bernard 12 k tomu polívčička a těstoviny po 60 km chutnalo jako nikdy jindy. A pak do Hliníku nad Hronom je to už jen asi 10 km. Teď už bydlíme celkem za 23 eur/oba upravené ubytování v bývalé hospůdce u paní Aleny Krátké. Všechno pěkné čisté, v podstatě apartmán celý pro sebe. Teď sedím venku pod střechou v teplíčku na sluníčku a odpočívám najeli jsme 70 km a je to tak akorát s tím dlouhým stoupáním.  

2.6.2019 - neděle - Hliník nad Hronom - Slovenská Ľupča - 70 km

Ráno jsme zase vyrazili včas. Chodíme brzo spát a tak brzo vstáváme. Kolem půl deváté už jsme byli na cestě. Cesta ubíhala pěkně, provoz byl takový přiměřený, nedělní. Jeli jsme přes Dolná Trnávka a Žďár nad Hronom na Trnavá Hora a Hronská Dúbrava a Zvolen. Ze Zvolenu jsme se chytili pěkné cyklostezky, vlastně první na Slovensku, kterou jsme potkali. Vedla po hrázi, stále jedeme proti proudu Hronu. Na stezce bylo velmi husto tak jako to bývá u nás. Brusle, lyže inliny, děti na koloběžkách. Ale jetí po cyklo bylo krátké, vedla po hrázi pouze do Sliače. Tam jsme si dali pardubické pivo Pernštejn. Nebylo moc dobré a stálo více než Euro Začínala se trochu zatahovat obloha a my měli strach aby nepršelo, ale pořád to bylo dobrý. Pokračovali jsme dál na Banskou Bystrici po takových vedlejších silničkách, v podstatě po nich vedla cyklostezka. Přes Velkou Lúku jsme přijeli jsme do obce Hronsek.

Tam stojí malebný dřevěný kostel, chráněná památka UNESCO. Kostelík jsme  navštívili už kdysi dávno v minulém století když jsme splouvali Hron, celá banda jsme se tam byli podívat a nechali jsme si tam podat výklad. Tentokrát jsme se tam koukli sami. Před chvílí tam probíhala svatba, skončila a kostelík byl ještě otevřený. Mohli jsme vstoupit dovnitř. Pokračovali jsme pak dále na Vlkanovou a Banskou Bystricu a když jsme to měli asi 3 km do Banské Bystrici, zjistila jsem, že mám píchlé přední kolo. Naštěstí se to stalo kousek od takového malého drážního domku, před kterým seděl starší muž a vyráběl fujary z klacků z černého bezu. Půjčil nám pumpu abychom mohli vyměněnou duši nahustit. Dorazili jsme do Banské Bystrici a začala pěkná hnusárna.  

Byli jsme docela rozhození, protože byl problém dostat se do Slovenská Lupča a nejet po 66, navíc ryhlostní silnici. Zajeli jsme ještě do v Lidlu a nakoupili jsme nějaké potraviny, protože dneska nebyla žádná příležitost na oběd. Poté jsme zkusili kousek po 66, ale no fuj, zajeli jsme ke Hronu, že třeba to půjde podle řeky, ale bohužel. Nakonec jsme se ocitli mezi samými průmyslovými budovami a začalo bouřit a začaly padat první kapky. Zničehonic před námi maličká hospoda, spíš výčep, pivnice, venku pod stříškou seděli chlapi. jen jsme pod stříšku zajeli, začal ceďák, bouřka, vítr. Měli jsme pivo, ale jídlo žádné,dojedli jsme zbytek svačiny od dopoledne. Chlapi tam s námi pokecali pomohli nám kola schovat a poradili nám cestu do Slovenské Lupči. Na další cestu jsme se mohli vydat asi po půl hodině,to už zase svítilo sluníčko.Kousek jsem se vrátili, přejeli po mostu Hron a lesní hodně zvlněnou cestou se dostali do Šalková, pak opět kousek po 66 route

a zase kousek lesní cestou a další motání mezi fabrikami. Je tu všechno v dolině kolem řeky, průmyslová oblast kolem BB. Příroda tady jsou jenom ty hory kolem nás. Brzy jsme byli ve Slovenské Lupče. Zajeli jsme k ubytování, bylo teprve 16 hodin a na majitele jsme museli chvíli čekat. Ve finále nám ubytování nabídl ne za 30 jak avizoval, ale za 24 Eur pro oba. Ubytování Pri Kamennom ranči Dula Peter

slouží jako ubytovna pro dělníky, ale bylo to docela hezké. Konečně jsme se chtěli jít najíst, dostali jsme tip na restaurace Stella. Tam stála nějaká cikánka která měla asi tuberu pořád vedle nás kašlala a měli jenom pizzu, tu mají úplně všude.  Cestou zpět na ubytko jsme dali 2 malá pivka v malé hospůdce při cestě a přečkali jsme další déšť. Večer jsme chtěli koukat na zprávy v TV tak jsme si dali jenom polévku kudrnatou, dokoukali jsme kousek zpráv a už jsme na pokoji a teď budeme hledat ubytování na zítra Ujeli jsme 70 km, převýšení nebylo tak strašný, ale provoz na silnici není úplně nejlepší.

3.6.2019 - pondělí - Slovenská Ľupča - Heľpa - 64 km

Sedím na chodbě krásného ubytování v Helpa. Zaplatili jsme 30 euro za jednu noc, WiFi na pokoji nefunguje, nefunguje ani na na chodbě kde jsou krásná a pohodlná křesla - mohla bych tam sedět, ale musím sedět úplně v jiné části chodby na zemi jako debil. protože tady, vzadu WiFi funguje.

Dnešní den byl docela náročný. Měla jsem z něj strach, protože už jsem věděla, že pojedeme po frekventované silnici a nedá se nikde moc uhnout Takže ze Slovenská Lupča jsme najeli na Slovakia Route Sixty Six a po ní vyrazili dál směrem na východ. Snažili jsme se abychom se provozu vyhýbali, takže jakmile byla nějaká odbočka, využili jsme jí. Párkrát se nám to podařilo a my  projížděli vesničky těsně nad Hronem. Stále jsme jeli proti proudu, ale také se nám stalo, že jsme odbočili doleva a dostali jsme se hodně do kopců a nadávali jsme si, že jsme se zase nechali nachytat a nejeli pěkně po trase. Dorazili jsme do Brezna a paráda. Tady jsme si dali oběd v restauraci Elf. Trošku dražší plznička, ale příjemná obsluha a dobrý oběd. Pokračovali jsme dál na Bujakovo,Gašparovo, Polom a  Závadku nad Hronom. Tady jsme se stavili na jedno malé pivečko, protože pořád stále stoupáme proti toku Hronu a je silný protivítr. Jsme už docela utahaný tak ještě nějakých 4 až 5 km a budeme v Helpe. Po 64 km jsme dorazili do cíle do penzionu Lucs. Ubytování je naprosto luxusní až na to že nejde ta WiFina. Jinak nemá chybu. Podvečerní vlastivědná vycházka, nákup něčeho k večeři a k snídani a jedno pivko v místní knajpě, přímo strašidelně zahalené kouřem z cigaret, v podzemí hotelu Helpa. Dnes poprvé se nám nedaří v televizi chytit ČT1. Škoda. Zítra je demonstrace v Praze. Ještě větší škoda, že tam nemůžeme být. Počasí dnes horké asi 28 stupňů.

4.6.2019 – Heľpa – Palcmanská Maša – 52 km

Pohorelá - Pohorelska Maša – Vaľkovňa - Červená Skala – Telgárt - Pusté Pole - Dobšinská ľadová jaskyňa – Stratená - Palcmanská Maša
Tenhle úterní zápisek pořizuju ve středu, protože jsem byla unavená a vůbec se mi nechtělo psát ani mluvit.  Takže včera 4.6.jsme vyrazili z Helpy bylo krásné raníčko, pořád to tak mírně stoupalo, ale dalo se říct že mírně. Stoupali jsme z Červené skály na Telgárt to už bylo prudší, ale byla pěkná příroda a lesy kolem. Před Telgártem Jsme míjeli meandry Hronu bylo to tam hezké a chtěli jsme si to vyfotit Zastavili jsme a Slyšeli jsme strašný nářek, podivné zvuky. Dívali jsme se kde to je, co to je a v těch meandrech byl takový malý ostrůvek a na něm bylo strašně malinké černé štěňátko a strašně naříkalo a prosilo o pomoc. Jak malé dítě. Kdyby se pustilo do vody tak bych ho odnesl proud a ono tam bylo tak samo. Tak jsme na něj koukali přemýšleli jsme jak ho dostat odtamtud ale nebylo to možné do vody jsme vlézt nemohli byl tam opravdu silný proud, kdyby to šlo tak bychom štěňátko naložili a odvezli do obce ale fakt nebylo možné. Obcházeli jsme, hledali nějaký přístup, nešlo to.Dojeli jsme doTelgártu a tam jsem na Obecním úřadu nahlásila, že tam je to naříkající štěňátko, aby mu pomohli.Paní, nevím jestli to byla starostka, slíbila, že tam mají lidi, že je tam pošle, ale jak to dopadlo to nevím a bylo to srdcervoucí. Od Telgártu jsme stoupali dál a výš a výš až jsme dojeli k prameni Hronu. U pramene byla skupina malých Romečků asi 3 paní učitelky, chvíli jsme si tam s nimi povídali posvačili jsme sušenku a jeli. Vystoupali jsme až na Pusté Pole to už byla výška skoro 1000 m, krásné výhledy odtamtud byly a hlavně ten pocit že už budeme sjíždět. Takže jsme sjížděli,sjížděli, sjížděli a před ještě ještě před Dobšínskou ladovou jeskyní jsme viděli najednou ranč z toho se linul kouř jak topili, vonělo to.  Byl to ranč Pod Ostrou skalou v obci Stratená. Zastavili jsme na chvilku,bylo to tam pěkný stylový a pěkně drahý. Dali jsme si držkovku jenom a pivo. Pivo bylo teplé lahvové Kozel a dršťkovka byla vlažná. poté jsme míjeli Dobšinskou ladovou jeskyni tam to bylo taky divný, fungovala tam jenom info a prapodivná hospoda. Jinak jsou všude hospody pozavírané. Zase jsme měli hlad a neměli jsme se kde pořádně naobědvat. Ještě jedno stoupání a dál nad vodní nádrž. Zajeli jsme do Dedinky tam jsme si to prohlédli, dali pivko, koupili jsme si něco k večeři a k svačině a k snídani a přesunuli se k našemu ubytování U Mirky v Palcmanské Maše - Mlynky. Měli jsme štěstí, protože paní se chystala odjet s dcerkou na koupaliště, Ubytovali jsme se za 24 EUR/oba.  Měli jsme pokojíček, záchůdek, koupelničku i televizi kde jsme chytli ČT24 a mohli sledovat demonstrace na Václaváku. V podvečer jsme si zašli na jedno pivko vedle do Penzionu Salamander a tak nám skončil den.
5.6.2019 – středa – Palcmanská Maša (Mlynky) – Vodní nádrž Ružín, Košická Beĺá – 83 km

9.6.2019 - neděle - Tiszavasvári - Hajdúnánás - Balmazújváros - Hortobágy - 78 km 
10.6.2019 - pondělí - Hortobágy - Tizsaffured - Poroszló - Dormánd - 72 Km https://zdehor.rajce.idnes.cz/2019_30.5._-_16.6._-_Slovensko_a_Madarsko_na_kole


Ráno nás probouzí sluníčko a vyrážíme. Krásně, stále z kopečka jedeme a jedeme na Mlynky. Projíždíme je a najednou před námi stoupání a stoupání tak asi 4kilometrové. poté sjezd do Hnilce.Tam jsme trošku zakufrovali, ale zavčas se nasměrovali na správnou trasu. Kupodivu cyklostezku, no  takovou ukrajinskou hrbolatou kalužovatou a po ní dojeli až do Nálepkovo. Stále podél trati takže spíš jsme sjížděli, občas jsme trošku nastoupali. V Nálepkovo jsme najeli na pěknou asfaltku. Už jsme měli hlad ale nikde nic k zastavení, nic, zase žádná hospůdka. pokračujeme do Švedlár, v místní prodejničce si kupujeme Henri vejce a rohlík a jedno pivo. Začíná prskat, máme strach, že bude pršet a svačíme na schodech před poštou. Posilněni pokračujeme dál do Mníšku pod Hnilcom. Tak tady je  hospůdka a meníčko za 3. 90 Eur,ale my máme v sobě Henri vejce. Dojíždíme do Velký Falkmar a zase stoupáme asi tak 3,5 km. Tady jsem díky jedné paní zjistila, že mé kolo je podhorské, když dojede pod horu, stávkuje. Z vrcholu stoupání už nás čekal jenom sjezd. Sjeli jsem až k hrázi přehrady na Hornádu Ružín. No a hned vedle mostu přes jezero na nás čekal penzion Hámre. Příjemné uvítání, příjemný personál, terasa nad jezerem, vynikající večeře, pivínko, příjemný pokojíček příjemný manžel, počasí, prostě paráda. Máme za sebou 83 km a jdeme spát.Na zítra máme domluvené ubytko v Malé Trni  Františka apartmány LINO jestli těch 85 km dojedeme.

6.6.2019 - čtvrtek - vodní nádrž Ružín – Malá Trňa – 50km kolo + 30 vlak

Košická Beľá - Košice - Bohdanovce – Malá Trňa -  Sedíme na zápraží apartmánu Lino v Malá Trňa. Je podvečer řvou tu ptáci, lípa voní k zbláznění a sluníčko pořád ještě trošičku svítí. Krásný večer. Jsme rádi, že bydlíme zase ve stejném apartmánu Lino u Františka Szatmáryho jako v roce 2016 když jsme cestovali po Slovensku vlakem a pěšky. Tentokrát za 30 Euro/noc/oba.     Dnes ráno jsme vyjeli od přehrady Ružiná a jak jinak, zase do kopce asi 8,5km. Provoz jako kráva a silnice úzká. Ale potom úžasný výhled  a následoval dlouhatánský sjezd do Košic. Těsně před Košicemi nám cestu zkřížil výletní vláček s dětmi:) Měli jsme obavy jak se nám podaří Košice na kole projet, ale krásně nás vedla cyklostezka a GPS na mapách..jenže pak jsme se za práskli, protože jsme chtěli na Mapy.cz vyzrát. Proč bychom zajížděli tak daleko když to můžeme vzít tuhle a pak tamhle a najednou jsme byli na dálnici a to bylo hodně nepříjemné. To mě vždycky berou hysterie, když se tohle stane,strašně se bojím. Ale jsme šikulové a brzy se dostali na správnou Opatovskou cestu, stále v Košicích. Dovedla nás do moc hezké části města. Projížděli jsme volnočasovým areálem Letná zahrádka. Občerstvili jsme se vychlazeným pivem a společnou porcí mexické polévky a pokračovali jsme ještě kus dál než jsme opět najeli na silnici. Při výjezdu z Košic jsme potkali cykloservis, můj plášť na předním kole je ve špatném stavu, chtěli jsme koupit nový.  Ale cena 39 eur nebo levnější za 25 nás odradila. V Bohdanovcích jsme se zastavili na oběd. Ale už toho moc neměli. Takže hovězí polívčička a smažený camembert (poslední měli, tak jsme si ho nechali rozdělit na dva talíře) a hranolky. Než jsme se najedli začala se stahovat mračna a bouřit. Než jsme zaplatili začalo trochu pršet. Před námi ještě 40 km po silnici v provozu a přes dlouhý kopec. Ta představa jak nás bouřka drží v šachu někde v kopci nebyla hezká. Potlačili jsme svou hrdost a vyjeli k nejbližší vlakové zastávce. Tou byla taková plechová bedna. Abychom se k ní dostali, museli jsme hledat cestičku v polích, pak kola i s bagáží vynést po dvojích schodech a jen jsme do té plechárny zalezli tak se spustil strašný ceďák a bouřka. No, fuj. Asi 20 minut jsme počkali na zpožděný vlak. Vagony vysoký, žádný nástupiště, žádný průvodčí. Narvali jsme se do těch úzkých dveří starého vagonu tak tak, byla to dřina a průvodčí se objevil. Zaplatili jsme za každé kolo 50 centů. Do Čerhova bylo 5 zastávek a protože to tam už známe, po vystoupení z vlaku jsme  zamířili přímo k Tokajské vinotéce. Ochutnali jsme tři druhy tokajského vína a  koupili si do lahvičky. Zatímco jsme vychutnávali, přijeli 3 cyklisté za tím stejným účelem a při řeči jsme zjistili, že i oni bydlí u Františka. Teď si sedíc na zápraží našeho ubytka vychutnáváme tokajskou lipovinua plánujeme zítřejší den. Rozhodujeme se, udělat si zítra “odpočinkový den” a domlouváme si další noc na přespání. Plánujeme jen tak nalehko malinký výlet po Tokaji. Takže ve finále tu necháme za ubytko 60 Eur.

7.6.2019 - pátek - okruh M.Trňa - Sátoraljaújhely - Viničky - M.Trňa - 33 km

Zůstali jsme v MaléTrni. Ráno trochu zapršelo, Kája zatím spravil duši a já uvařila polévku. Snažili jsme se nalézt nějaké ubytování na příští den v Maďarsku, ale nezadařilo se nám. Po obědě jsme vyrazili na průzkum Maďarska. Zajeli jsme do maďarské části Slovenského Nového Mesta (Sátoraljaújhely) a hledali jsme bankomat abychom si vyměnili peníze. Přijeli jsme k prvnímu u nějakého obchoďáku, OTP bankomat a tam stála fronta a pořád přicházeli další a další . My zdržovat, protože jsme nevěděli jak to tam chodí a tak jsme pořád čekali čekali očumovali a poptávali se. Bankomat neuměl anglicky a tak jsme zkoušeli jestli nám někdo slovensky poradí, ale Maďaři slovensky neumí!! Našli jsme bankomat ATM, vrazili do něho kartu .Jupí bylo to i v angličtině tak dobrý, jenomže jsme pokračovali, navolili co chceme a tu se objevilo “ pay withdrawal” tak tohle slovo jsem neznala a nevěděla si rady. Několikrát jsme si prodloužili čas a za námi už zase stáli lidi, takže trapas. Byli to takoví mlaďasové, poprosila jsem je anglicky o pomoc. Dopracovali se přesně na to místo jako my a skončili jako my. Takže try again a opět a nic. Chtěli nám pomoc a my pomoc potřebovali, takže nakonec jsme navolili maďarštinu a pomohli nám vybrat penize. No, dobrodružství hned při prvním výletu za Slovenské hranice. Vraceli jsme se přes Boršu, u kiosku malé pivo a přes Viničky. I tady známe pěknou vinotéku.Zlatý Hrozen. ochutnali a koupili jsme muškátek. Začalo se hodně mračit, obloha černá, ale nakonec z toho nekáplo. Vyrazili jsme zpět do Malé Trni nejprve po turistické cestě pro pěší mezi vinicemi, nakonec jsme to otočili na silnici a po pár kilometrech po cyklotrase na Baru na Velkou Baru. Odtud  po černý cyklostezce směr Černochov, poté k tokajské rozhledně a na ubytko. Bylo z toho celkem 33 km. Celkově máme k dnešku na Slovensku 486km. Plánovaných bylo 490, tož nám to sedí. Zítra nás čeká Maďarsko, učíme se jak se maďarsky zdraví a děkuje, František nám napsal pár slov jak poptat nocleh, snad to nějak dopadne.

8.6.2019 - sobota - Malá Trňa - Tokaj - Tiszatardos - Tiszalok - Tiszavasvári - 81km 

Sedíme v pergole penzionu Neva ve městě Tiszavasvári. Ráno jsme vyjeli jako denně v 8:15 hodin. Před Slovenským Novým Městem jsem Kájovi ujížděla jako vítr, jel těžko než zjistil, že to není protivětrem, ale že zadní kolo píchnul. Zastavili jsme u čerpací stanice, vyměnil a nahustil duši a pokračovali jsme dál. Cesta ubíhala pěkně, tak svižně, že jsme město Tokaj (zrovna zde probíhaly nějaké trhy) profrčeli a fotku jsem stihla udělat jen při výjezdu když jsem se na minutu otočila zpět. Brzy jsme byli na přívozu přes řeku Tisza mezi Tiszatardosem a Tiszalokem. Ve vesnicích jsou všude čápi, na každém druhém sloupu, na polích jenom kukuřice a nějaký boby a černý bez a vinice. po 81 km jsme v Tiszavasvári. Jeli bychom klidně ještě dál, ale ubytování jsme neměli zajištěno tak jsme si řekli, že zkusíme hledat. Ani cestou sem jsme nezaregistrovali nějakou nabídku ubytování a tak jsou obavy na místě. Když se nám nezadaří, pojedeme dál. Zajeli jsme do nějakého  kempu ubytovat nás tam nechtěli, probíhala tam nějaká zřejmě soukromá nebo firemní akce, všichni byli náležitě rozjetí, veselí, kolovala lahev pálenky až k nám, všichni byli velmi ochotní, radili nám maďarštinou a lámanou angličtinou jsme se domluvili, že je tu ve městě nějaký penzion. S poděkováním a posilněni pálenkou jsme vyjeli penzion hledat. Ten se nám nalézt podařilo, ale byl zavřený. Na telefonním čísle, které bylo na vratech mi to vzala paní, která uměla jenom maďarsky takže domluva žádná. Když jsme se chystali odjet přišel k plotu nějaký chlapec. I on jenom maďarsky, ale uměl číst a tak lístek s textem poptávky ubytování na jednu noc napsaný Františkem v Malé Trni nám pomohl. zatelefonoval paní majitelce, ta za 10 minut dorazila, provedla nás bezvadným a příjemným ubytováním a odjela. Skočila jsem do sprchy, že si umeju vlasy a tak, ale nedočkala jsem se teplé vody. Paní zapomněla zapnout bojler a na bojleru byla nalepená cedulka, že aby nikdo na něj nesahal. Ubytování za 11600 HUF je suprový, prostě parádní. Teď tedy sedíme tady venku na terase a ani se nám nechce dovnitř. Je vedro a zítra budeme pokračovat dál do Hortobágy na PUSZTU. Hledáme ubytování v Hortobágy přes booking i jiné portály, ale zase nemáme nic. Riskneme to  a pojedeme, zítra je neděle, třeba se tam něco uvolní. Už jsme opálení i spálení jako čerti. 

Vyjíždíme zase před půl devátou a v půl druhé odpoledne už jsme na místě trošku s pomocí větru a jinak byla to šílená rovina. Nepříjemná, vzpomínala jsem na kopce, protože tam se aspoň kousek člověk sveze. Najeli jsme do Hortobágy 75km a další 3 km při hledání noclehu. Hned z kraje osady jsme zkoušeli nalézt ubytování za pomoci napsaného textu a za pomoci  angličtiny. První penzion s kempem chtěli 13300 HUF, další už přes 15000 a prostě jsme zkoušeli a zkoušeli. Někde bylo levněji, ale měli obsazeno tak jsme zajeli až k Pusztakempingu Na jejich kontakt jsem posílala dva emaily a neodpověděli mi, tak už vím proč. Byl zavřený. Na takové tržnici s upomínkovými předměty jsme dali každý jedno malé pivko Staropramen a hledali dál noclech, protože další místo kam bychom mohli dojet bylo asi 30km a v tom vedru už bychom to nedali. Navíc Kája asi měl úpal, bolelo ho břicho a hlava. Na Bookingu jsem kupodivu objevila 1 volný pokoj a rozjeli jsme se tam. Příjemná paní Judita a nás v domku Hajdu Lovasudvar nás přijala za 10.000 HUF oba a  ukázala nám pokojíček. Přišel pan Albert a jako welcome drink přinesl každému jedno vychlazené pivo. Pokecali jsme spolu o všem možném uměl 5 řečí, ukázal nám knihu hostů z celého světa. Nad námi v patře bydlí čínský pár. Dali jsme sprchu a vyjeli na “vlastivědnou” na lehkých kolech bez bagáže. Koupili jsme si vínko a polévku a vajíčka za pomocí překladače Google v prodejně ABC. Jsme utahaní jak psi a popálení od slunce, pálí nás rty, ramena, ksichty, prostě všechno jako bychom projeli peklem. Dnešní cesta byla taky pekelně rovná,cestou jsme míjeli takové zvláštní pumpy a krávy a čápy. 

Celkově dojem z Puszty nic moc, asi bychom museli vyjet s povozem a koňmi více do hloubi, ale na to nemáme čas. (Pan Albert takový povoz má a vozí turisty.) Teplota se stále i teď večer pohybuje hodně přes 30, ale zkusíme se jít vyspat. 

Ležím v posteli přejedená večeří. Původně jsme plánovali že pojedeme jenom do dalšího národního parku u města Poroszló,ale bylo to necelých padesát kilometrů a když jsme do města dorazli, vůbec se nám tam nelíbilo. Davy lidí. Udivilo nás to, protože je přece pondělí, měli by být všichni v práci, ale nejspíš tu mají nějaký svátek a tak se to hemžilo lidmi a auty. Prodejna Lidl i Penny všechno zavřené a nám dochází jídlo.Šílený provoz na silnici to pořád jedeme a jedeme, před námi se vlní vedro na té silnici a furt jedeme. Asi po 10 km jsem potřebovala zastavit alespoň chviličku, protože bolí ruce, paže .všechno. Pořád se jenom šlape, šlape a hrozně musíme být pozorní, protože lítají auta proti, lítají auta těsně vedle nás, předjíždí se motorkáři, totálně jsem byla vystresovaná. Chceme dojet do Fuzesabony, ale v Besenyotelek jsme se zastavili na Rádlera a zeptala jsem se servírky na možnost ubytování. Doporučila jet  ještě pár kilometrů do Dormándu, prý je tam nějaká Czarda. Abychom měli jistotu, zavolali jsme tam.Pán, který vzal telefon mi říkal, že umí anglicky jenom trochu, já jsem mu říkala, že umím taky jenom trochu tak jsme se tomu zasmáli a domluvili jsme se. Popojeli jsme ještě 3,3 km a byli jsme před Hét Vezér Csárda-Panzió. Máme krásný ubytko za 10000 HUF pro oba, sice si tu neuvaříme snídani je to opravdu jenom takové hotelové ubytování, ale sprcha, horká voda, postel, balkon na kterém usuším prádlo a hlavně jsme si došli dolů do “čardy” na “véču” Dali jsme si každý jeden a půl piva není tak dobrý jako Svijany, ale zaplať pánbůh za něj a dali jsme si večeři. Taková zvláštní jídla, na jeden talíř jsme si dali zeleninu -  to byl po dušený lilek, žampiony, rajčata, cibule, všechno možné, cukety a na druhém talíři byly opečené na kolečka na krájené brambory ( v jídeláku bylo napsáno kulaté brambory) a k tomu byla taková jakoby plněná kapsa z vepřového masa a v tom byl sýr, kyselá okurka a nějaká zelenina a bylo to obalený. A bylo to teda docela hodně dobrý. Rozdělili jsme si spolu půl na půl oboje a ani jsme všechno nesnědli. Ráno zase v osm vyrazíme do té hnusné odporné silnice. Vlastně v podstatě celý den jedeme a koukáme jenom před sebe na bílou čáru abychom náhodou nevjeli autům do cesty. Máme ještě tak na 2-3 dny cesty po Maďarsku a pak se stavíme ještě na Slovensku v některých termálech pokud nám  bude vůbec chtít do horké vody, protože tady je pořád cca 35-40.

11.6.2019 - úterý - Dormánd - Domozsló - Gyongyos -  Hatvan - 81km  

 Měla jsem hrůzostrašnou noc, spala jsem, ale když jsem se náhodou probudila a slyšela jsem jak hučí silnice a představovala jsem si jak ráno musíme do toho proudu sut..napadlo mne přirovnání k divoké vodě. Musím pádlovat a pádlovat a nezastavím se dokud nebudu z těch peřejí venku. Vyjeli jsme bez snídaně, protože jsme si ji neobjednávali. Měli jsme paštiku koupenou v Hortobágy, ale byla tak hnusná že jsme namazaný chleba vyhodili. Máme plná břicha ještě od večeře, takže jednu tatranku a vyjíždíme v 8:00 na další trasu.Vyrazili jsme po M3,pěkně nám cesta ubíhala až jsme zjistili, že na některých úsecích M3 je zákaz pro cyklisty.  Vzali jsme to na první odbočce doprava. Cesta byla nejprve zpevněná, ale později to šlo trávou vysokou, kopřivama a bodláčím. Museli jsme se prodrat na další zpevněnku, slunce svítilo, pařilo vedro a my se dostali do kopců a do ošklivé průmyslové oblasti,něco se tam těžilo, možná a vyráběl se tam sádrokarton a Yukon Photon, všude prach a rámus z dopravníků podél cesty a provoz na cestě. Když jsme z toho konečně vyjeli, stále byla cesta hodně houpavá a hodně na slunci. Když jsme dojeli do poslední vesnice před dalším nájezdem na M3, potkal nás zázrak. Stála tu hospůdka, pod stromy lavička, ááćh. Dali jedno nealko Soproni a jedno alko Soproni a  já si ještě došla pro vodu do lahve. Špatně mi rozuměli a po návratu z toalety jsem měla v lahvi pivo:):) Pokračovali jsme dál a dál, další ještě větší stoupání a ještě větší vedro a slunce. Už jsem měla malinkou krizovku, protože jsem se stoupáním nepočítala a také jsme od ranní půlky tatranky nic nesnědli. Hladoví a žízniví jsme dojeli do Gyongyos. V baru při cestě jsme dali další nealko Soproni a při nich zkoušeli hledat ubytko na webu. zatím to vypadalo dost strašidelně, všude plno nebo draho. Takže zase nic, pokračovali jsme dál teď už zase po M3, cyklistům už opět povoleno až do Hatvanu. Chtěli jsme vybrat peníze z bankomatu a to byl teda zase boj, zase ten OTP, peníze nám nevydal, asi jsme nepotvrdili poslední krok, vybrali jsme až v dalším. Jsme už hodně unavení po dnešní nepříjemné cestě, vyčerpaní vedrem, kopci, a hladem a žízní a nocleh stále nemáme. Zkoušíme hřiště, jestli tam není ubytovna a nebyla, jen kluk, který se nám snaží pomoci a vyhledává na webu to my už víme. Pokračujeme dál, míjíme pěkný penzionek, ale chtějí 9400 HUF za jednoho + poplatky. Smlouvám aby nás nechali vyspat v jedné posteli:):) a nakonec se rozhodujeme pokračovat dál  a když nic nepotkáme, přespíme někde u benzínky. Představa, že se nebudu moci osprchovat je strašná. Míjíme odbočku na koupaliště a zkoušíme ještě tam zajet a míjíme dům, do kterého se chystal zajít nějaký chlapík, ptáme se na ubytování a nás posílá vedle k sousedce že prý česky “žena” Žena - jeho sousedka nám napsala adresu a nakreslila na mapku a tam, že by mohlo být ubytování. Vydáváme se s nadějí na tu adresu. Mají tu zvláštní číslování na domech takže nejprve zvoníme u domu a vychází ven nedůvěřivě stará babička, která si asi myslí, že jsme jehovisti když strkáme přes plot popsaný lísteček. Nakonec nám vysvětlila, že ta adresa je zase někde v ulici dál. Vtom přijíždí “žena”, která nám doporučila ubytování a vede nás autem na správné číslo. Patrně dcera majitele domu, ve kterém budeme bydlet. To se jenom domníváme. Pan Juhász Zoltán je velmi pohostinný a komunikativní člověk. Mluvíme spolu prostřednictvím překladače Google. Konečně po 81 km bydlíme a to za 5000 HUF pro oba i přivítacím vychlazeným pivem a společnou koupelnou s domácími. K večeři kudrnatá polévka a chleba a pak odpočinek. Cyklistickej bůh nad námi zase držel ruku.

12.6.2019 - středa - Hatvan - Aszód - Iklad -  Máriaudvar - Vác - 50 km

Vyjeli ráno z Hatvanu od příjemné maďarské rodiny u které jsme v Hatvanu spali. Na cestu nám dali ještě jablíčka. My jsme jim dali kontakt na nás a oni na ně, že třeba někdy přijedou do Česka a sejdeme se. Bylo to příjemné, zamávali jsme si a jeli. Trasa byl dost stoupavá, konec je maďarským rovinám a provoz zase jako vždycky. Náš plán byl dojet dnes do Tahi na druhé straně Dunaje, ale když jsme dojeli do města Vác, rozhodli jsme se zůstat tady. Vác je moc pěkné městečko na břehu Dunaje. Dorazili jsme sem asi v 11:00 hodin. Preventivně jsem měli přes booking zajištěno ubytování v Esterházy Guest House. Bylo dopoledne, pokoj ještě připravený nebyl, ale zavolali jsme majiteli aby nám alespoň ukázal jak vypadá.Na fotkách vypadal určitě lépe, ale cena 9400 HUF za oba je dobrá a umístění, lokalita naprosto skvělá. Tu jednu noc v pohodě dáme. Než nám apartmán připravili, v hospůdce přímo naproti jsme si dali oběd a příjemně si odpočinuli pod platany. ve městě Vác je spousta památek, Vítězný oblouk, Dominikánský kostel, katedrála a další. když jsme se ubytovali znovu jsme vyrazili na vlastivednou vycházku. Ověřovali jsme si jak ráno pojedou přívozy, dali jsme si v cukrárně u přístavu citronové nealko pivo  a flákali jsme se celé odpoledne. V podvečer jsme se vraceli a těšili se jak si venku sedneme ke stolu, dáme si lahvičku a naplánujeme další postup. U stolu však seděli nějací lidé, kteří tu byli také ubytovaní. Říkala jsem Kájovi, tak si sedneme k nim a Kája na to to si moc nepokecáme. Asi to slyšeli, byli to Slováci, hned se ohradili, že nejsou Slováci, ale Čechoslováci. Pracují tu, staví obrovský stany jako haly pro sklady, párty apod. Asi tky nebyli nadšení, že jim někdo kazí jejich klid, ale chvíli jsme povídali, radili nám kam na Slovensku do termálů, vychvalovali Patince. večer jsem zkoušela sehnat ubytko v Patincích, ale ráno jsem to stornovala, přes noc se nám nápad rozležel v hlavě. Museli bychom jet dalších 90 kiláků, pak tam není nádraží takže by jsme museli na vlak domů přesunout se do Komárna. Zbytečné složitosti.  Vstávali jsme brzy už někdy v šest hodin a rozhodli se jet do Štúrova. Jestli se nám tam podaří sehnat ubytován zůstaneme ve Štúrově, termály tu jsou také a odtamtud potom už vlakem v pondělí domů .

13.6.2019 - čtvrtek - Vác - Tahitótfalu - Tahi – Visegrád - Pilismarót - Estargom - 42 km

Během rána jsme si zajistili ubytování ve Štúrově a vyrazili na přívoz. Máme to pár metrů tak jsme tu hned a čekáme na přívoz. Když jsme se dostali na druhou stranu Dunaje a dojeli až do Tahi, kde jsme včera plánovali konec trasy, byli jsme rádi, že jsme zůstali ve Vácu, prožili jsme tam hezké odpoledne i večer.

 Očekávali jsme, že z Tahi už povede krásná cyklostezka, že pojedeme pořád po cyklostezce podél Dunaje..bohužel, opět jsme jeli pořád po silnici,  až před Štúrovem byla asi dva tři kilometry cyklostezka. Pak jsme najeli na most a v polovině mostu jsme byli doma. Teda na Slovensku jako doma. Ubytování v penzionu Rose jsme našli úplně v pohodě a ještě cestou jsme se najedli. vybrali jsme si blbou hospodu, bylo to tam drahé, servírovali jídlo (mysleli si originálně) v krabicích takže knedlo vepřo zelo bylo ve víku Food krabice,bylo to divné, ale chytli jsme se tam na Svijanské pivo .To jsme měli poprvé na cestě. Ubytko je  příjemné, akorát máme okna z ložnice do silnice takže to bude jako doma. Dali jsme sprchu, odpočinek a vydali jsme se na průzkum, Také nějaký nákup potravin. všechno je tu soustředěné na náměstí, je tu i několik bankomatů a když si vybereš z bankomatu hned to máš za co utratit. Cukrárny, hospůdky, hadry, vinotéky, prostě všechno. Mrkli jsme se na bazén a zítra si vyjedeme  na kole a do bazénu potom zajdeme k večeru. komáři tu štípou strašně , zašli jsme si hned vedle penzionu na skleničku vína a pivo a 5 Euro je v trapu, bestie štípou, musíme dovnitř a zítra si uděláme další průzkum, zjistíme si na nádraží jak to vypadá.

14.6.2019 – pátek – okruh Štúrovo – Kravany nad Dunajom – Mužla - Štúrovo – 42 km

Máme relaxaci, tak vyrážíme na kolo. Nejprve jsme vzali útokem infocentrum na náměstí. Zjistili jsme, že nejede žádná loď, kterou bychom se eventuelně přepravili i s koly do Bratislavy a odtud vlakem. To byla jedna z našich vymyšlených možností. Takže zajedeme na nádraží koupit jízdenky. Zjistili jsme, že bazen je od 17:00 za poloviční vstupné. Proto tam včera před 17 hodinou byla taková fronta. Byla nám doporučena trasa po cyklostezce do Kravan, že je tam pěkná Czarda a dobře tam vaří. To je lákavé. Jenže nám v Infu neřekli, že ta Czarda je až v Moče. Jeli jsme po štěrkové prý cyklostezce až do Kravan, jelo se nám špatně v tom štěrku. V Kravanech jsme žádnou czardu nenašli, byla tam jen hospudka s pivem a zpět jsme to vzali po silnici. Už jsme zvyklí. Oběd ve Štúrovu, brynzové halušky, odpočinek a odpolední návštěva http://www.lazne-sturovo.cz/. Podvečerní procházka, to je relax!!



15.6. - sobota – dopolední pěší návštěva a prohlídka baziliky v Ostřihomi,

odpolední korzo na náměstí, podvečerní hudba na náměstí a večerní focení osvětlené baziliky. Jízdenky na vlak domů máme zajištěné, do Pardubic jsme koupili na nádraží, z Pardubic do Březiny na eshopu ČD. ZÍTRA SE VYDÁME NA CESTU VLAKEM DOMŮ.



16.6.2019 – neděle

– kolem 8 ranní nám vyjíždí vlak na Pardubice. Na nádraží to máme z penzionu asi 3km, po ránu se pěkně šlape. V Pardubicích plánujeme oběd, ale vlak je hodně zpožděný a my to máme tak tak na přestup:) Doma ve Březině jsme po 17:30, večerní grilovačka s dětmi.



Najeto máme na kole cca 930 Km,