Slovensko vlakem 2015, I část, jarní

Doprava vlakem pro seniory je na Slovensku zdarma, tak to se musí využít!!

12.5.2015 - 1.den, úterý

Tak nám to pěkně začínaá!! Odjezd vlaku z Turnova je opožděný asi o 2 minuty a my vyjíždíme ve 4.41 hodin ráno. Hned se dozvídáme, že mezi Starou Pakou a Hradcem Královým je výluka, náhradní doprava busem. Teď sedíme v autobuse a nervujeme se jestli jsme v tom správně označeném R, zdá se nám jedeme někam k Jičínu. Co když v Pardubicích nestihneme náš spoj SC241-Pendolino? Až mě z toho rozbolel ten můj novej drahej zub.Tak a je už 7,12 hodin, sedíme ve vlaku a vlak stojí v Rosicích před Pardubicemi. Pendolino z Pardubic odjíždí v 7,33 hodin. Hu, to jsou nervy. Hurrá, povedlo se. Ale bylo to o fousy.

Je 8,35 h., projíždíme Zábřeh, venku svítí slunce, vlak se řítí 160km/hod. rychlostí. Dostali jsme zadarmo vodu a denní tisk, je tu WiFi, nic nám nechybí. V Pardubicích to ale bylo docela napínavé. Na přestup jsme měli jen pár minut, Kája se jde vyčůrat a já zatím pro kafe a housku. I když ho vyhlížím, nějak mi prošel až na nástupiště a hledal mne. Jízdenky mám u sebe já a nevím kde je, prošel nebo ještě ne, čas běží, ale v tom se setkáváme. Z Ostravy už jedeme ve vagonu č.7 (poslední vagon v soupravě) sami dva. Do Žiliny dorážíme s 20ti minutovým zpožděním. Hned si na pokladně vyřizujeme průkaz pro bezplatnou jízdenku pro důchodce. Zaregistrovaní jsme už přes internet tak jde vyřízení rychle a my bez problémů odcházíme a nacházíme již zabukovaný penzion Pars, vzdálený asi 200m od nádraží. Trošku zádrhel nastává, když nám provozní účtuje o 14,5 Eura víc než jsem objednávala. Ale výpis z Bookingu jsem měla sebou a vše se vysvětlilo. Dostáváme zpět přeplatek a klíč od "našeho" zamluveného domečku. Penzion Pars je přestavěn z bývalé ubytovny dělníků na železnici. Ubytování je luxusní.Vše čisté, v domku máme WCS, TW, WiFi a klid.
V Žilině má Kája kamaráda z vojny Gustu, se kterým jsme se neviděli už asi 19 let. Již předem jsme se mu ohlásili, že ho navštívíme a nyní mu tedy Kája volá, že jsme dorazili a kolem 14,30 hod. dorazíme k nim domů. S chutí jsme si na terase venku dali prvního Zlatého Bažanta a v tom Gusta volá, že pro nás přijede a nedá si to vymluvit v žádném případě. Sejdeme se u autobusového nádraží. Dojdeme na nádraží, zjišťujeme si odjezdy busu pro druhý den do Štefanové a kupujeme stáčené sudové víno. Mezitím Gusta dorazil, potkali jsme se a poznali jsme se. Před domem v Jánošíkově ulici už čekala Lubka (Ludmila) a vítala nás.Setkání nás všech bylo velmi bouřlivé a pohostinnost Cabadajových neznala mezí. Doma měli ještě vnučku Vikinku. Lubka nám ihned naservírovala oběd, který nám přišel opravdu vhod, na to šampaňské, pivo Plznička a Labudovice Jablkovice (50%) a chlebíčky a koláč a hromada sýrových provázků. Jedli jsme a pili jsme, bavili se, fotili se, a kolem 18 hodiny vyrazili na zpáteční cestu do penzionu. Lubka i Gusto nás vyprovázeli, cestou jsme se stavili ve vinotéce na vynikajícím vinku, poté nás provedli starou Žilinou i novým obchodním centrem Mirage. Za tmy jsme dorazili na ubytko. Ještě sklenička u nás a rozloučení. Když naši hostitelé dorazili domů, zjistili, že taška s dobrotami, kterou nám připravili, zůstala doma. A tak když jsme už uléhali unavení do postýlek volá Gusto, že jsou do půl hodiny u nás. Všechno přinesli a a ještě přidali (chlebíčky, řízky, housky, sýr, bonbony) nedali si vymluvit, že to nemůžeme tahat po horách na zádech. Bylo to krásné setkání. A pak jsme vytuhli. Únava z ranního vstávání, cesty vlakem, setkání a spousta dojmů i alkohol vykonaly své.

13.5.2015 - 2.den

V noci pršelo. Je zamračeno, studeno a větrno. Vstáváme v 7.00 hod., balíme a před osmou jsme v Parsu na snídani. Úžasnýý ham and eggs.Na autobusovém nádraží nás oslovuje taxikář s mikrobusem. Jede jen do Terchové, ale za 2 Eur/os. nás odveze až do Štefanové. Vzpoměli jsme si na "Prasslyho" v Thajsku,. Tenhle žilinský neměl tak vyšperkované auto, ale ale vezl nás a další pasažery opatrně jako poklad. Ve Štefanové jsme před desátou a hledáme ubytko. Nejdřív se nedaří, všude je strašný klid, není sezona a lidé jsou v práci. Pak oslovujeme paní, která je na dvorečku velké staré chalupy. Chtějí jen 9 Eur, sociálky jsou na chodbě, ale jsme tu sami na celém poschodí a tak je to dobré.(Nakonec si uvědomujeme, že na ubytování u Kochů, nejraději vzpomínáme, moc se nám tu líbilo).Vyrážíme ven, těšíme se na pivo, ale penzion Stárek se otevře až v poledne.Pokračujeme tedy na Terchovou a odbočujeme do Vrátne doliny, dále až k chatě Vrátna a k lanovkám. Všechno je tady i cestou sem zavřené. Vloni tu byla velká kalamita, sesuv půdy a měly by zde probíhat úpravy a opravy. Ty jsou však vidět nejvíc podél Varínky.Zjišťujeme, že ve 13,18 hod. pojede autobus do Terchové přes Štefanovou. Svezeme se, ale ve Štefanové nevystupujeme, jedeme až do Terchové. Prohlídka kostela, betlému a Lidlu. Udělalo se hezky, když svítí sluníčko je i teplo.Teď momentálně sedíme v nějakém výčepu a pijeme jedno pivo 12st.Martiner a 2 dcl vína po 0,50 Eur. Máme hlad a jídlo žádné nemají, tak jsme při pití snědli jídlo, které jsme v Lidlu nakoupili na zítřejší den. Až vypadneme odsud, ještě se stavíme v COOPu, který je při cestě na Štefanovou, pak docházíme 4km na ubytko pěšky.

14.5.2015 - 3.den

Včera bylo opravdu krásné odpoledne. Cestou z Terchové jsem přikoupili pečivo, vyfotili se s obrovským plechovým Jánošíkem a svižně vykračovali ke Štefanové.
Oteplilo se, slunce svítilo a my se kochali pohledy na Tiesňavy a Rozsutec a Fatr.Kriváň a těšili se na další den, na celodenní výlet. Na infu v Terchové jsme se dozvěděli, že na Rozsutec nemožeme, bo je nyní až do 15.6. turistům uzavretý, hnízdí zde ptáci. Plánovali jsme tedy výšlap na Grůň. Ve Štefanové jsme se zastavili na pivo v penzionu Stárek, vzpomínali jsme jak jsme tu byli asi před 18-19 lety. Pak večer jsme si v kuchyňce u Kochů uvařili kudrnatou polívku, otevřeli lahvinku červeného vína a usadili se na pavlači, užívali si krásný večer.
Teď je 10.43 dopoledne, je čtvrtek a já mám spoustu času na pasaní. Od noci leje, leje, leje a leje a my jsme tu uvězněni. Z celodenního výšlapu sešlo. Podle Norů by mělo přestat pršet v 17 hodin. Uvidíme, třeba zvládneme alespoň krátkou vycházku. Tady ve Štefanové není žádná prodejna, je tu ale množství penzionů a soukromých ubytování. Hned přes uličku se staví obrovský asi penzion, ale ve zdejším stylu a vypadá to náramně. (později jsme se dozvěděli, že to bude rodinný dům).11.21 hodin: "Chčije a chčije", ale fest
17.03hodin: "Norci" se spletli jen o 3 minuty, leze slunce a mraky se trhají. Bylo na čase, však to byl hrozný den. Když už to venku začínalo vypadat nadějně a my se oblékli, že vyrazíme alespon na kratší vycházku, začalo lejt znovu. Nezbývalo než doběhnout alespon do hospody. V penzionu Stárek vaří dobře. Kája si dal vepřový plátek na žampionech s rýží a já slováckou pochutku (bryndz.pirohy, halušky s bryndzou a slaninkou a zemiakové placky-bramoráčky) Mňamka to byla, ani dojíst jsem to nemohla. Žaludek jsme srovnali borovičkou s hořcem, vinkem a pivkem (17 Eur), přečkali největší ceďák asi 2 hodiny a vyšli do poprchávání ven. Kousek po žluté značce, míjíme penzion Sagan, ve kterém jsem ještě doma zrušila booking a když se vracíme zpět, stavujeme se v penzionu Muráň. Němci nebo Holanďani jsou tu ubytovaní a personál pro ně griluje prasátko. U číšníka, který vapadal jako "Méďa" jsme ještě vyzkoušeli další druh borovičky a vraceli se domů. Potkáváme paní domácí, paní Kochovou. Svým chováním nám hodně připomíná Líbu Slavíkovou.Pan domácí je dnes hovorný a vpráví nám, že to co se staví přes uličku nebude penzion, ale dům pro rodinu s třemi dětmi.Dnes už nikam nejdeme, Kája chrupká a tak to zkusím taky. Zítra nás čeká přechod sedla Medziholie a to na těžko. Musíme se dostat do Párnice.

15.5.2015 - 4.den

Včera jsme se před 18tou hodinou natáhli a usnuli. A spali jsme a spali jak ti broučci až do rána.teď je 6,55 hodin - Budíček !. Vstávat, cvičit, venku svítí slunce!!
12 hodin - máme za sebou namáhavý výstup ze Štefanové na Medziholie 1075m a ještě namáhavější sestup dolinou Bystrička s bágly (10 a 13 kg) na zádech. Bála jsem se medvědů a tak jsem celou cestu nahoru do sedla zpívala. Ono se mi i lépe dýchalo. V sedle to byla paráda. \slunce, zelená tráva, Rozsutec, Osenica... Ale dlouho se nezdržujeme protože chceme chytit vlak. Sestup do doliny Bystrička byl hrozný. Prudký a především jílovitý a po dešti moc kluzký. Museli jsem být velice pozorní, nohy podkluzovaly. Našla jsem si hůl a šla jako hodně stará babička. Všude kolem nás dolů i nahoru po kopci se zelenal a voněl medvědí česnek. Asi 45 min. jsem klesali prudce, pak už bylo klesání pozvolnější, stále podél bystrého potoka Bystričky. Když jsme už byli hodně unaveni a zpocení, odpočinuli jsme si na kládách pod kamenným lomem. Mě zlobil ten blbej kloub u palce na noze a Káju zase natlučené rameno ještě z běžek. Chvilka odpočinku pomohla a za chvilku jsme se octli na silnici. Křižovatka a rozhodování, na kterou stranu se po velice rušné silnici vydat. celý sestup trvala asi 2 hodiny. Bylo poledne a vlak z Parnice odjíždí ve 13,56 h. Do Kralovan ukazuje směrovka 3,5km, na Parnicu směrovka není, ale Kája si myslí podle mapy, že by měla být za chvíli vlaková zastávka. Vyrážíme na Parnicu. Silnice je rušná,zatáčka střídá zatáčku, nemám to ráda. Asi po 1 km dorážíme na jakousi odstavnou plochu. Je zde i autobusová zastávka, třeba pojede?? Bohužel, jede až velmi pozdě. Rozhodujeme se co dál, pokračovat na Parnicu nebo se vrátit do Kralovan? V žádném případě se mi nechce na silnici. Jsem celá od bláta, ale nevadí zkusím to a stopuji. Hned napodruhé se zadařilo. Mladá řidička nám zastavila a odvezla do Párnice. Cestou jsme po pár metrech zahlédli vlakovou zastvku, kterou měl Kája vytipovanou z mapy. Když jsme dorazili do Parnice, měli jsme ještě asi hodinu čas, u zastávky je COOP, přikoupili jsme pečivo a sýr a došli si na pivo do blízkého penzionu ( ZL.bažant 1,20 Eur a česnečka 1Eur). Pak mne napadlo, že bychom mohli v COOPu koupit ještě Borovičku. Především z úsporných důvodů a pak neponechávat nic náhodě. V restauracích stojí frťák klem 1 Eur. No, myslím, že budu mít co pít do konce zájezdu, neboť Kája ji prý pít nebude.

Vlak přijel přesně ve 13,56 h a byl překvapivě plný mladých lidí. Asi se vrací ze škol, je pátek. (později jsme se dozvěděli, že nejenom důchodci, ale také studenti mají vlak zdarma). Dva vagony pomalu kodrcají do kopce, cestou si povídáme s přisednuvším cestujícím. Prý byl na vojně u nás v Jičíně. Z okénka vidíme Oravský hrad a sledujeme řeku Oravu a vzpomínáme na to, když jsme tu byli naposledy. Dojeli jsme do Trstené a našli dost vzdálené autobusové nádraží. Jenže poslední bus na Oravici už odjel a ten do Vitanové, který měl jet 15.55 nikde nevidíme napsaný. Utíkáme do 250m vzdáleného infocentra, tam nám poradili stejný autobus do Vitanové, ale že musíme hledat směr Stará Hora. S těžkými bágly upalujeme zpět a autobus stíháme. Za 0,8 Eur odjížíme do Vitanové. Odtud je to ještě asi 8km pěšky. Jsme už dnes opravdu unavení, je vedro a tak opět stopujeme. Asi tak páté auto zastavuje. Taťka se synem jedou do Aquaparku a berou nás na Oravici sebou. Kemp nacházíme snadno, ale nikde nikdo. Za chvíli přibíhá babka akási, že prý recepční musela odjet. Asi to byla její mamka., Několik telefonů a bydlíme. Máme chatku, 4 pokojíky, 2WC, 2sprchy, vše v takovém ROH stylu, ale čisté a jsme tu sami.( 10 Eur/os/noc) I lednička je tu. Pro další 2 noci bydlíme a Kája konečně oceňuje můj nápad s Borovičkou. Hrnky a sklo jsem vypůjčila od paní mamky.Jsme na večeři v chatě Oravica, sedíme a chceme jíst, číšník nepřichází moc dlouho a výběr jídel také nic moc. Nakonec zvítězily halušky, dobré, ale včera ve Štefanové byly lepší. (3,10 Eur)Když jme byli na cestě vlakem do Trstené tak jsem si uvědomila, že nový černý kožený náramek od maminky jsem zapoměla ve Štefanové. Řvala bych.

16.5.2015 - 5. den, sobota

Večer v chatce bez lampičky usínáme asi kolem 21 hodiny. Noc byla opět tak moc tichá. Spala jsem neklidně, všechno mne po včerejší cestě bolelo. A ráno nás už po šesté hodině budí sluníčko když nám svítí do postelí. To bude den!
Chceme udělat nějakou túrku na kopce (Roháče), ale když zastavujeme u rozcestníku zrovna jedou "lesáci" Prý nám chtějí poradit. Po cca 3km je zakázáno jít dál, opět kvůli ochraně zvířat až do 15.6. Alespoň po dolu jsme udělali cca 5km okruh, zastavili se u bači a vrátili se zpět na Oravici. Ještě je čas a tak si "vybíháme" na Skorušinu 1300m, tam můžeme, fotíme krásné výhledy a vracíme se dolů.
U stánků,kterých je tu hodně kolem termálu, si dáváme cigánský guláš (dobrý) a pivo a vracíme se do kempu. Chceme dnes ještě do bazenu se vyhřát. Pan "domácí" nám nabídl za 5 Eur svezení autem do Habovky, před Zubercem. Souhlasíme, autobus nejede. Jenže za chvíli za námi přichází znovu a jestli by k nám mohl na jednu noc ubytovat motorkáře. Dva chlapy a ženskou. Netvářila jsem se vůbec přívětivě dala jsem najevo, že nadšená nejsem ale že to přežijeme. Nabídl, že se můžeme přestěhovat do jiného domku, ukázal mi pokojíček, byl krásnější a útulnější než ten co máme, ale kvůli jedné noci...Dali jsme si akademickou minutku a poté jsem za ním šla s tím, že budu trochu smlouvat. Když nám udělá svezení ráno zadarmo, my ušetříme 5 Eur a on si ušetří práci s uklízením a převlékáním postelí. Prý s tím problém nemá a tak jsme domluveni na ráno na 8,30 hodin.A jdeme se koupat. Celodenní Aquaprk stojí 18,50 Eur, ten venkovní 20 let starý s vodou 35-38 st.jen 5 Eur - není co řešit. Jen mne štve, že jsme v bazenu jak stádo hrochů, pomalu tělo na tělo. Vydrželi jsme asi 2 hodiny a i se docela bavili pozorováním okolí18,15 hod - sedíme venku u kiosku zatím v sukni a tričku, ale už se asi půjdu přiobléknout. A je 20,42 hod - jsem v posteli, přiobléknout jsem se byla, zas je zima, večery jsou hodně chladné. Ještě, že v chatce máme přímotop

17.5.2015 - 6. den, neděle

Motorkáři nás nebudili, byli to slušní Ostravaci. Zase, jsem ale spala divně. Ráno vstáváme v 7 hodin, večer jsme si sbalili tak se jenom vysprchujeme, nasnídáme a v klídku dobalíme. Klepe však pan domácí, potřebuje odjet dříve, nejlépe tak za 15 minut. Tudíž žádná snídanička, jedno společné kafe na stojáka a v 7.45 odjíždíme na křižovatku v Habovce. Ještě máme asi 2-3 km do Zuberce po silnici. Bágly na zádech jsou nějak těžší. Asi se nám po včerejší termální koupeli rozvolnily všechny klouby a nechtějí poslouchat. Kolem 9té hodiny jsme v Zuberci a pokoušíme se nalézt ubytko. V kostele končí mše, lidi se rozcházejí. Zatímco Kája od nich shání nějaké informace, já telefonuji do penzionu na náměstíčku, ale chtějí 20 Eur za noc a osobu a to zase nechceme my. Kája už má tip na ubytko, vyrážíme tam. Když se blížíme, vidíme, že to nebude pro nás, tipuju minimálně 44Eur, ale bolo to 53Eur za noc a osobu. Zatím jsme v klidu. Je ráno a skoro na každém domě je cedulka Ubytovanie/Noclegy, ale další, kde se ptáme je v rekonstrukci. Až číslo 66 nás přijme. Chceme jen jednu noc, proto je dražší, ale 10 Eur bereme. U p.Dr.Františka Gejdoše máme apartmá v poschodí domku, jsme tu opět sami, pokojík, kuchyňka, TV, paráda. Uvaříme polívku a vydáváme se do Brestové do Oravského skanzenu, cca 3,5-4km. Pivko v příjemné kolibě a prohlídka cca 1,5 hodiny Muzea oravskej dediny. Skanzen je velmi rozsáhlý, v krásné krajině.

Ochladilo se, fouká ledový vítr, oblékáme vše co máme sebou. Po návratu do Zuberce stavujeme na výbornou pizzu v pizzerii UNO (pizza + 2 piva 6,20 Eur).Nyní ale už sedíme o pár metrů níže v uličce v občerstvení venku na sluníčku. Mají zde sudové víno z Pezinoku. Je to zvláštní nasládlé víno s takovou ovocnou příchutí. Ať je to Charrdonay, Veltlín, Vlašák, Muler, vše voní po malinách a po kytkách. Sedí zde i maminky s dětmi a hřejí se na sluníčku. Jedna z nich kárá malého synka. "Neopovažuj se vyplazovat jazyk na okolojdoucí!“

18.5.2015 - 7.den, pondělí
Končíme jednodenní pobyt u pana Gajdoše čp.66 v Zuberci a v 8,30 cestujeme busem do Liptovského Mikuláše (4Eur + 0,40 za batohy). Krásná vyhlídková jízda přes hory a doly a najednou před námi Aquapark Tatralandia - to je průmysl, hrůůza. Jinak vše klape, sedíme v rychlíku do Popradu.

11,15 hod, sedíme v Popradu před nádražím a čekáme na přípoj vlaku do Staré Lubovni. Dáváme malého kozlíka a čtvrtku pizzy dohromady, dojídáme housku od snídaně. Je krásně, sluníčko, Kája mi předčítá informace o Staré Lubovni a Červeném Kláštoru. Je už strašně zarostlý, měl by se oholit. Nad námi kráká hejno nějakých havranů. V 11,46 hod. odjíždíme z Popradu, ve vlaku sedí skupina Romů a docela nahlas si "povídají". Vyjíždíme přesně. V Huncovcích přistupují další Romové, někteří jsou černí jak boty. V Kežmaroku křičí Zastaviť stat a vystupují. My vystupujeme ve Staré Lubovni a budeme zde čekat víc jak hodinu na autobus. Hned po příchodu na autobusové nádraží nás oslovuje taková velká tlustá paní. Chvíli jí nerozumíme, pak zaslechneme slovo finance. Sami moc nemáme. Po chvíli když si dáváme v Dřevěňáku pivo ji vidíme jak sedí venku s velkým pivem a velkým frťanem. Je jich tady takových divnějších víc a ani nejsou všichni černí.
Dorazili jsme do Červeného Kláštora a hned pár metrů od zastávky hospůdka s ubytováním, ale zavretá. O dům dál venku chlap, Kája se ho ptá jestli neví o ubytování a prý "tady hospoda". Ani nevěděl, že nefunguje. Najednou mu docvaklo a "tady teta ubytovává". A hned volá "teto, teto". Teta Margita Džurná přišla ze zahrady a místo pro nás má. Za 9 Eur. Docela dobré je to, mohli jsme si vybrat pokoj zase jsme sami. Minibalkónek, výhled na Dunajec a Tri koruny. WiFi není, ale už jsem si zvykla. Ubytujeme se a jdeme se projít. Jsou tu dva krámky, samý chlast a několik hospod. Půjčují tu kanoe za 24 Eur, ale Kája by raději na pltě, bude to jiný zážitek. To je možné za 9 Eur/osoba a je třeba aby se nás sešlo 12 lidí. Tak zítra ráno v 9,30 uvidíme. Jdeme dál až k novým kúpelím, lázním Smerdžonka. Je to tu moc pěkné, netušíme jaké jsou ceny, až doma zjišťuji, že nejlevněnší pro dva lidi je 28 Eur se snídaní. Vracíme se zpět a cestou navštívíme kemp, ve kterém jsme byli asi před 33 lety. Teď tu zatím není nikdo, jen pár vodáků. Klášter nenavštívíme. Večeři dáváme v hospodě U Jakuba kousek od ubytka, pizza dohromady za 5 Eur.

19.5.2015 - 8.den, úterý

Krásný den plný krásných zážitků. Krásné probuzení v 7 hodin sluníčkem. Odcházíme na 9,30 hodin na místo odkud vyplouvají pltě. Jízdenka je prý za 10Eur, ale jakmile řekneme, že bydlíme u paní Džurné dostáváme 10% slevu a je za 9 Eur. Bohužel, všechny pltě jsou obsazené Rakušany. Za chvíli přijíždí další rakouský autobus, mají nasmlouváno jinou společnost pltníků, ptáme se zda se vejdeme, prý ano. Jdem si koupit jízdenku a i tady platí kouzelné slovíčko Džurná. Pojedeme za 9 Eur.
Na každé z pěti svázaných pltí sedí 12 lidí. Na té poslední naší už je také plno. Ale pltník přidá prkénko na sezení se slovy "Dobří lidé se vajdou všude" a vyplouváme. Sedíme na přídi, dobře to Kája vymyslel, prý"necpi se, nech je sednout“, všiml si, že se posazují od zadu. Je to krásná plavba a hóóódně moc vlastivědná. Kdybychom jeli sami na kanoi tak jak jsme si přála, byli bychom za chvilku v Lesnici. Voda ubíhá pěkně a my bychom zase makali jak magoři. Takhle se vezeme a posloucháme vyprávění o krajině a všem okolo. Pltník se o nás stará, co chvíli urovnává smrkové chvojí na přídi, které slouží jako jakési vlnolamy aby na nás nestříkala voda.Však prý to chvojí slouží ledasčemu, chytá vodu, voní, dá se použít na šlehání v sauně, třeba jako toaletní papír a nakonec na pohřební věnec jak nás pltník poučí. Řeku lemují okousané stromy od bobrů. Náš lodník vypráví o fauně na Dunajci. Kromě bílého čápa tady žije i čáp černý, ale toho nemá rád, posílá ho pryč. Černý čáp nosí černé děti. Povídáme si a pltník potvrzuje to co jsme už sami pozorovali. Po rozdělení republiky jsme si tak nějak bližší, opravdu jsou na nás Slováci moc milí, všude je slyšet česká muzika, poslouchají české TV pořady a, české zprávy, fandí našemu hokeji. Dopluli jsme do Lesnice, v infu si koupili Zlatého bažanta, na zpáteční cestu vodu a Horalky. Chvíli posedíme, pozorujeme tu perfektní organizaci kolem pltí. Zatímco pltníci rozvazují pltě a nakládají je na auto, paparazzi, kteří nás fotili na pltích nabízejí hotové fotografie, čekají tu koně s kočáry a nabízejí odvoz zpět do Červeného Kláštora, Vše klape.My se po krátkém občerstvení vydáváme na další cestu. Náš pltník doporučil dojít k přívozu a převézt se na polskou stranu, pokračovat přes Sokolicu a Tri koruny a tak se vrátit zpět do Červeného Kláštora. Zdá se nám to „máček“ a tak stoupáme a stoupáme výš a výš. Je nám strašné vedro, potíme se, slunce pere, ale výhled ze Sokolice (747 m n.p.m.) stojí za tu námahu.Dál pokračujeme po modré a je to čím dál „hustší“, nahoru, dolů a zase nahoru. Docela mě přechází humor. Když jsme dorazili na Tri koruny byli jsme tak zdecimovaní vedrem i trasou, že jsme nepozorností ( nebo spíš pozorností k tomu, že už nebudeme stoupat, ale klesat:) minuli vyhlídku a pustili se hned k sestupu. Po pár metrech zvoní mobil. Volá Kája. Sedí v letadle, směr Kuala Lumpur a voláním si krátí čas před odletem. Vypráví nám o jednání s panem Rejzkem, majitelem elektrárny ve Březině, o tom jak nás březiňáky opět letos nepustí k vodě a my rozčilení sestupujeme a sestupujeme. Když nám došlo, že jsme tu hlavní vyhlídku přešli, byli jsme už tak daleko dole.. Čo bolo to bolo..









 Sestup byl únavný,dlouhý a ve velkém vedru a dusnu. Celá trasa nám trvala cca 4,5 hodiny, spěchali jsme, báli jsme se očekávané bouřky. Hodně jsme dnes potkávali Poláky. Aby ne, když jsem převážnou část šli po polské straně.Většinou školy s učiteli, slušně jsme každého zdravili, ale ne každý zdraví nás. Většinou ani učitelé.Do Červeného Kláštora jsem došli kolem 16.hodiny a rovnou se zastavili v „Kolibě“. Paní hospodská Gabriela byla příjemná a hovorná a co teprve když zjistila jakou jsme šli trasu!! Zasloužili jsme si pozornost podniku v podobě Tatranského čaje. Povídali jsme a povídali a vyšlo najevo, že maminka jejího manžela pochází od nás z Mužského. Gabriela nám vyprávěla, že ona sama má 2 bratry v USA a když přijedou k ní na návštěvu, malí synovci se diví, že babička bydlí v ZOO, všude lesy a zvířátka. Po večeři odcházíme domů. Velké prádlo a vyrovnání s paní Džurnou, sprcha a večerní siesta na balkoně. Volá Gusto, že se horší počasí. Třeba bylo dnes naposledy krásně, ale den to byl nádherný, jeden z těch nezapomenutelných.

20.5.2015- 9.den, středa

Sedíme v Margecanech na železniční stanici. Právě jsem na lavičce poobědvali slaninu, rohlík, papriku a plechovku Šariše. Ještě máme asi hodinu do odjezdu vlaku do Červené Skaly. Jsme dnes na cestě už od 7,30 hodin. V noci lilo a byla bouřka a ráno vše mokré. Jeli jsme autobusem z Červeného Kláštora do Kežmaroku. Původně jsme měli ještě v plánu návštěvu Levoči, ale časově je to nezvládnutelné. Chceme dnes dojet až na Muráň. V Kežmaroku jsme trochu pochodili městem, nafotili hrad a kostely, posvačili malilinký kebab v placce. Vlastně jsme v ní ani nenašli maso. Ale byla tu WiFi a my mohli zjistit nějaké odjezdy. Vypadá to dobře, když vše vyjde jak má, budeme na Muráni asi v 19,30 hodin. Snad se nám podaří sehnat ubytko. Z Kežmaroku jsme se v 11,40 přesunuli do Spišské Nové Vsi a odtud rychlíkem do Margecan. U každého většího nádraží ať vlakového nebo autobusového (většinou jsou nádraží vedle sebe) stojí Lidl. Dnes to vypadá, že Romové dostávali dávky. Všude černo a autobus narvaný k prasknutí.Tady v Margecanech je jenom malinká prodejnička potravin, Masna a Zelenina. Všechny tři jsme postupně navštívili abychom si mohli připravit ten zmíněný lavičkový oběd. A navíc jsem ještě pro jistotu koupila Borovičku. Myslela jsem, že označení vlaku Rex znamená rychlík, expres, ale je to jinak.Už je pro nás přistavený, vypadá jako minimálně 70tiletý starý vlak a je to Regionálny expres. Za chvilku se nalodíme. 
Teda to byla paráda! To byla nádherná vyhlídková jízda! To byl zážitek! Více než 2,5 hodiny vedla krásným, překrásným údolím. (Zadielska dolina). Střídavě stojíme na jedné nebo na druhé straně vyklonění z okýnka a nestačíme dělat Ách. Kája už má nápady na cyklovýlety. Vlak stále uhání a míjí stráně s ovečkami, bílé skály, jezero, říčku. Nádhera. Pořád je hezky.Ve stejném vagóně je s námi skupina rozjařených mladíků, fotbalisté. Asi vyhráli a zapíjí, mávají pohárem a jsou šťastní. Jeden s někým telefonuje a já si všímám, jak říká, že bude za chvilku v Červené Skale. To by bylo prima, kdyby pro něho někdo přijel autem. Vystupujeme a opravdu tu na něj čekají dva mladí lidé s autem. Super. Autobus by nám odjížděl až po 19. hodině a pěšky na Muráň je docela dálka. Oni přes Muráň jedou a svezou nás. Ušetřili jsme tak dvě hodiny.Ubytování v soukromí jsme v Muráni nenašli, vypadá to, že tu lidé neví co to je. Ale posílají nás do nového jediného penzionu Lykovec. Nelitujeme. Je to pěkné a čisté a hned pod kopci os/noc/11EurTeď je 19,20 hod, měli jsem teprve dorazit autobusem, my už jsme ubytovaní, vykoupaní a syti. Kolem penzionu se stahují z kopců mračna. Sedíme na terase a kolem je černo, hřmí a něco ošklivého se sem žene.

Noc byla hodně bouřlivá, myslím, že takovou bouřku jsem ještě nezažila. Strašné blesky a rány mezi horami. Okno jsme měli otevřené, bylo vedro a blesky nám osvětlovaly postel. Usnula jsem velmi dlouho.

21.5.2015 – 10.den, čtvrtek

Na snídani jsme ráno nešli, máme ještě nějaké zbytky, které jsou potřeba sníst. Šunku s rohlíkem jsme zapili vodou z kohoutku a vyšlápli jsme k autobusu. Na Muráňskou plošinu i hrad musíme zapomenout. Obloha je tmavá a hrozivá, voda je cítit ve vzduchu. Zvolili jsme program náhradní a odjeli do městečka Revúca. Jsme v Revúci, sedíme v cukrárně na kávičce. Je deset hodin, zní tu zvony a já si zpívám jak zvuk známejch zvonů mne volá zpátky domů. Pak procházíme divným městem. Paneláky, garáže, Lidl a Billa. Zašli jsem do prodejny obuvi. Malá prodejnička, ale obrovský výběr krásných bot. Kája si kupuje polovysoké turistické. Mně se líbí červené lodičky, takové se u nás nevidí, měkkoučké a ceny jsou nižší než v ČR. Nerisknu to. Mám oteklý kloub.

Je teplo, ale co chvíli prší. Nakoupíme se snídani a svačinu v Lidlu (taky Crivit tílko, bylo v akci ..nekup to). V další mrňavé prodejničce u paneláku dobré slovenské stáčené víno. Autobusem zpět do Muráně, oběd a klídek v pokoji.To je tedy turistika, ale při pohledu na zataženou oblohu v kopcích jiné řešení není. V Muráni je hodně Romů, ale vesnice je čistá a upravená. Udivuje mne, že v každé vesnici i malinké mají prodejnu s potravinami. Vše tu dobře funguje. Odpoledne i v noci prší.

22.5.2015 – 11.den, pátek

Vstáváme v šest hodin, balíme a autobusem 7,47 přejíždíme na Červenou Skalu k vlaku. Když jsme před dvěma dny jeli z Červ.Skaly na Muráň autem, nevšímali jsme si moc cesty, s fotbalistou bylo hodně rušno. Teď ale zíráme přes jaké „kotáry“ autobus jede. Prudká stoupání a prudká klesání, až přes sedlo víc jak 900m. Vlak stíháme v pohodě i když jsme měli nahnáno. Ještě jsme na zastávce čekali, ale raději uvnitř budovy, protože foukal strašně silný a studený vítr. Nyní už jsme na cestě směr Banská Bystrica, Levice a Podhajská. V Banské Bystrici byl vlak asi 20 minut zpožděný. Odpoledne vystupujeme v Podhajské. Prší, prší a prší.

První dojem z Podhajské je veselý. Tady nikdo snad nechodí normálně oblečený. Je zima, leje a po chodnících chodí lidé v plavkách a ručnících a županech s deštníky. Vydáváme se směrem k termálům. Ubytování je téměř v každém domě, ale všude mají plno. Jdeme zkusit vzdálenější oblast. A určitě chci aby na ubytku byla WiFi. Už mi totiž asi 3 hodiny vůbec nefunguje mobil a my potřebujeme zjistit spojení domů. (Mobil mi už až do konce naší cesty fungovat nezačal, Zdeněk prováděl nějaké změny a zapomněl na moje číslo, které spravuje). Podařilo se nám sehnat pěkný čistý apartmánek v Ubytování Michalíček.Samostatný apartmánový domek, máme v něm malinký pokojíček s SCW a TV, k dispozici máme společnou kuchyňku, ale na patře jsme sami, takže je jenom naše. Pěkné sezení je i venku na terase s výhledem na živého zlatého bažanta v kleci. Je ale zima a leje a leje.

Jdeme na podvečerní vlastivědnou, omrkneme termály a hledáme hospůdku na večeři.Je ještě dost brzo, ani nemám hlad, ale dáváme pizzu dohromady a jsem přejedená. Až mi není dobře. Ani slovenské víno, které jsme koupili ve vinotéce mi nechutná. Zase brzy usínáme. V noci prší.

23.5.2015 – 12.den, sobota

I ráno prší. Do termálů se nám ani moc nechce. Včera jsme viděli ty šílené davy, které se tam hrnou a ta představa přeplněného bazénu není pěkná. Vyrážíme klem 11 hodiny a kupujeme vstupenku (5 Eur/osoba) do venkovního areálu a za 1 Euro skříňku na věci (záloha na klíč 5 Eur). Bazén je opravdu narvaný, ale teplučký. Je to legrační. Prší, lidé mají na hlavách čepice a klobouky nebo deštníčky Surio Mario a také se koupou s normálními deštníky v ruce. I já mám čepičku. Kája mi koupil k svátku kšiltovku.Když se ohřejeme můžeme přejít do dalšího bazénu s chladnou vodou. Tam se dá i plavat a je v něm jenom několik lidí. To se mi líbí. Několikrát jej navštívíme. V teplém pak nalézáme místo kde přitéká horká voda a je tolik horká, že jsme až ucukli. Když se rozvíří rukama horký povrch tak se to dá a je zajímavé pozorovat lidi jak každý přijde a ucukne. Asi po 2,5 hodině jsme vymáchaní dosyta. Převlékneme se, ale neodcházíme. Celý areál je rozlehlý, hospůdka vedle hospůdky a ty se předhánějí v akcích. Třeba zmrzlina zdarma při nákupu nad 12 Eur, nebo maštěný chleba s cibulí k pivu, malá topinka k malému pivo apod. Nejzajímavější je borovička 0,04ml za 0,50 Eur. Lidé se zastavují u cedule a málokdo odolá. Všichni pijí borovičku. I my pijeme borovičku. Musím se smát. Lidi tady tráví celý den a chodí v županech, v plavkách, v ručnících. Ženské mají přes župan i kabelku. Chlapům lezou ze županů pupky, bavím se. Když jsme se najedli, popili bažanta a boroviček, opustili jsme areál a ještě jednou navštívili cestou domů vinotéku. Oteplilo se a my můžeme sedět venku u stolečku, chutnáme a posloucháme jak se lidi baví ( 1l vína = 1,50 Eur) a v podvečer využijeme i posezení na terase v našem bydlení.

24.5.2015 – 13.den, neděle

Cestou k nádraží nakupujeme korbáčiky a borovičku domů. Teď už jedeme na Bratislavu. V Bratislavě máme přesednout na Expres, ale máme tam jen 10 minut a vlak v kterém sedíme je zpožděný. Průvodčí nás průběžně informuje zda ho chytíme nebo ne. Zatím není nic jistého.

Bože, já mám šikovného manžela. Perfektně naplánováno, všechno stíháme. Místo do Lanžhotu přejíždíme z Kútů až do Břeclavi za 2,60 Eur pro oba. V Kútech máme čas a taky WiFi a tak tu zjišťujeme ještě lepší spojení. V Břeclavi budeme mít asi 10 minut na nákup jízdenek a přestup do dalšího vlaku. Ale klape to. Máme skupinovou síťovou víkendovou jízdenku 350 Kč/osoba a už se vezem Franzem Schubertem. Přestupujeme v Pardubicích a v Hradci Králové, výlukovým autobusem do Staré Paky, pak už Turnov a Březina a je konec pohádky.

.

Více fotografií na rajčeti