S kolem dokola ČR 2015

S kolem dokola

přes nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější a nejzápadnější obce ČR

Kája má plán a touhu dojet do 4 krajních obcí ČR už několik let. Už dvakrát jsme se pokusili vyjet, ale nepodařilo se nám to ani za vrata, z prostých, ale pádných důvodů. Poprvé onemocněly Markétě děti a tak mne nemohla zastoupit ve firmě, podruhé náš odjezdna poslední chvíli zhatila předpověď počasí, kdy v Krušných horách chumelilo a my zas takoví dravci nejsme.

Ani letos nám děti nevěří, že vyrazíme.. Je nám dohromady 123 let a jdem do toho.

1.6.2015 - Březina – Jabloneček - Mimoň – Cvikov - Krásná Lípa, 85 km

Naše kola plně naložená váží 26,5 a 22,9 kg. Já mám letos dosud najeto jen 46km, ale je to tu a sedáme na kola a ráno v 8,30 vyjíždíme směr Mimoň. První kolize nastává hned nad Jablonečkem. Mám píchlou duši. Je vedro, Kája se zapotí u opravy a pak dál cesta svižně ubývá až do Svoru. Místní hospodský doporučuje bezvadnou cyklostezku. Už po chvíli však zjišťujeme, že to nebyla volba dobrá. Těžce naložená kola chvílemi poponášíme přes kmeny, kameny a skalky, nakonec se rádi vracíme na rušnou silnici.

Zatím nevíme, kde budeme dnes bydlet. Zkoušíme to v Rybništi, nedaří se, ale za to se koná znovu píchlá stejná duše. Lepíme, opravujeme i rozbitý ventilek. Je zamračeno, chystá se asi pěkný déšť. Před Krásnou Lípou zastavujeme u čerpací stanice a dofukujeme znovu ucházející přední kolo a už v "ceďáku" dojíždíme do Krásné Lípy. Je černo, strašně leje a bouří. Jsme schovaní pod střechou u Resortu Lípa a přes chytrej mobil se snažíme sehnat nocleh. Vše co dohledáme je buď plné nebo zavřené. Nakonec se domluvíme přímo v resortu Lípa, ubytování v hostelu není nejlevnější (490 se snídaní ), ale máme čistý pokoj, uvítací drink a ochota personálu je příkladná jak si potvrzujeme i další den

2.6. - Krásná Lípa – Brtníky – Mikulášovice – Velký Šenov – Lobendava - Lobendava Severní – Dolní Poustevna – Sebnitz - Bad Schandau - Děčín - Ostrov u Tisé, 93km

Ráno zjišťujeme, že moje přední kolo je opět prázdné. V zoufalství kupujeme v resortu za stovku duši, která má menší průměr (co kdyby vydržela, když jinou nemají) a ta posléze praská. Personál na recepci je prima, telefonují svému mechanikovi, který je zrovna v cykloservisu a on nám příváží správný rozměr. Další stovka z peněženky, ale zachránil nás. Než opravíme kolo je už pěkné vedro a vyrážíme se zpožděním kolem desáté.

Dnes jsme dosáhli nejsevernější místo ČR Lobendava Severní, bylo to náročné a kopcovité. Pokračování dál nebylo o nic jednodušší. Silný boční vítr a kamiony, vedro a kopce. Při cestě přes Německo se mi tak rozkmitalo celé kolo, že jsem musela zastavit, nemohla jsem udržet řidítka. Následující pohodlnou cyklostezku do Děčína jsem si neužívala, byla jsem už fakt hodně unavená.

A pak následovalo náročné několikakilometrové stoupání z Děčína do obce Sněžník. Konečně nahoře,nejraději hodila stan do lesa a spala a spala, ale nemáme vodu ani jídlo a jsme strašně zpocení. Jediný volný penzion chce za osobu a noc 690 Kč!! Ne, ne, ne. Domlouváme si nocleh v kempu Pod Císařem v Ostrově u Tisé (360 Kč se snídaní), sjíždíme opět několik km dolů, trochu bloudíme a v 19,40 hodin jsme na místě v hodně zajímavé horolezecké hospůdce. Krásný letní večer na terase s výhledem na skály si užíváme a noc v pokojíku se starým nábytkem a houpající se podlahou, ale čisťounkou a měkkoučkou postelí byla nám dnes odměnou.

3.6. - Ostrov u Tisé – Tisá – Petrovice - Adolfov – Komáří Vížka - Cínovec - Dubí - Osek, 54km

A stále stejná už několikrát ohraná už písnička. Do rána mi ušlo přední kolo!

Znovu opravujeme, znovu už poněkolikáté prohlížíme plášť a daří se nám konečně nalézt zaseknutou malinkou věcičku. Od teď už kolo bude držet. Pak stoupáme k Tisé, míjíme starou známu Chatu Tisá, kde tentokrát pro nás neměli volné lůžko a pokračujeme po cyklostezce Krušnými horami. Po krušných kilometrech na krušnohorské magistrále přijíždime na Cínovec. Připadám si jako šnek s tunovým domkem na zádech. S bagáží a v šíleném, protivětru (jak jinak) postupujeme pomalu. Cyklista a chodec. Je mi blbě a nemůžu. Musíme udělat závažné taktické rozhodnutí. Tímto tempem nelze pokračovat a navíc není šance se po cestě někde občerstvit, není ani naděje nějaké možnosti přespání, je mimosezona a občerstvovacía ubytovací možnosti na trase prostě nejsou.Po dojezdu na Cínovec dáváme polívku a pivo v hotelu Pomezí.Tady nám je provozovatelem potvrzeno, že většina hotýlků, penzionů, chat a dalších možností na krušnohorské magistrále není v provozu. Není sezona a hlavně nejsou lidi, odcházejí pracovat do Německa. Takže rozhodnutí padlo, opouštíme magistrálu krásným dlouhým sjezdem do hezkého a upraveného městečka Dubí a pokračujeme do Oseku. Končíme v pěkném a v chatičce Aljaška (470 Kč/chatka/noc)příjemném kempu

4.6. - Osek – Litvínov – Komořany – zajížďka do Jirkova - Chomutov - Klášterec n.Ohří - Ostrov n./Ohří, 84km

V noci mi nebylo dobře, snad z únavy nebo slunce anebo nějaká střevní chřipka.Ale ráno je krásné. Vyrážíme na cestu. Z větší části jedeme po silnici rychlostní, jinak to nejde, pěkne to jede až do Klášterce nad Ohří.Odtud se vydáváme po cyklostezce, zpočátku pěkné, ale přidává kilometry a hlavně vede po hrozných kotarech. Vracíme se tedy zpět na silnici. V Ostrově si domlouváme nocleh v penzionu Dana za 450/os/noc a v podvečer vyrážíme na malou vlastivědnou vycházku do staré části městečka a k zámku. 

5.6. - Ostrov n./Ohří – směr Karlovy Vary – Chodov – Nové Sedlo – Královské Poříčí - Sokolov – Chlum Svaté Maří – Skalná – Vojtanov – Hazlov - Nebesa, 83km

Nepříjemná cesta po rychlostní silnici,kolem ohromných lomů v neutěšené měsíční krajině. Abychom se vyhnuli rušné silnici, odbočujeme v Novém Sedle na vedlejší silničky a opět se dostáváme do kopcovité krajiny. Snad nejvýše jsme se dostali dnes do osady Chlum Sv.Máří, která na nás zapůsobila zvláštním dojmem. Vystoupali jsme na malinké náměstíčko, opuštěné, jen pár chlápků tu postávalao, malinký krámeček, jakýsi bar a hlavně úžasný poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a Sv.Maří Magdalény. K tomu pálící slunce klid. Měla jsem pocit jako bych se ocitla někde na Sicilii nebo Korsice. Po sjezdu k řece musíme opět na rychlostní silnici a jedeme po ní až téměř do Aše. Máme domluvený nocleh na Nebesích a to doslova. Parkohotel Nebesa se prostě musí zažít. Stojí ve stejnojmenné obci 3km před Aší. Za 500Kč pro oba je tu prima spaní. Celý areál má asi už svoji slávu za sebou, na venkovním zařízení je už mech a patina, ale bydlení máme čisté a kuchyň je zde výborná. Restaurace má krásný sál připomínající film Slavnosti sněženek. A ten božský klid na Nebesích. Pan majitel je svérázný motorkář v našem věku, v Turnově se ve stejném roce jako Kája i narodil.

6.6. - Nebesa - Aš - Krásná – Nebesa - Františkovy Lázně – vodní nádrž Skalka – Cheb – vodní nádrž Jesenice - Stébnice, 70km

Je nám umožněno nechat bagáž ještě v chatě a a tak máme snadněji dopoledne dosaženo nejzápadnějšího sídla v ČR obce Krásná. Využíváme tentokrát cyklostezek a cestou zpět na Nebesa se nám daří zabloudit. Je to k zlosti, hlavní trasu máme před sebou a zapráskneme se v ašských lesích. Cestou potkáváme hodně cyklistů, poradí a nám se daří zdárně vrátit pro bagáž. Opět nepoučeni se vydáváme na další cestu s využitím cyklostezek, když v tom zjišťuji, že nejedu. „Kájóó, něco se mi stalóó“ .Prasklo lanko od přehazovačky. Jsme v lese a většinu dnešní trasy máme před sebou. Během jízdy se domlouváme co dál, nedáváme pozor na cestu a značky a v tom se před námi zjeví cyklista z dopoledního kufrování jako strážný anděl. Nejenom pomohl s natažením nového lanka, které Kája naštěstí vozí sebou, ale ještě nás upozornil na to, že jsme sjeli z cesty. My to nepozorností ani nepostřehli. Prostě Strážný anděl a Nebesa.

Dnes navštívíme Františkovy Lázně, jsou malé a příjemné a z nich opět na radu místních pokračujeme po cyklostezce. Vždy když se zeptáme na cestu, ženou nás na cyklo, jenže s bagáží a kilometry v nohou to není ono. Přesto se úspěšně dostáváme do Chebu, krátká prohlídka a pokračování. Nocleh máme zajištěný v kempu blízko Jesenické vodní nádrže ve Stébnici. Nebylo jednoduché jej sehnat, je sobota a teplo, všude bylo plno. Kemp Stébnice nás přijal za 500 Kč noc pro oba, kola s námi spala v chatě.

7.6. - Stébnice - Mariánské Lázně – Chodová Planá - Planá -Brod n.Tichou – Kočov - Horšovský Týn, 90km

V noci lilo a byla bouřka, od rána je pod mrakem. V Mariánských Lázních sháníme mapu další oblasti a končime dnes v Horšovském Týně v penzionu,(600/noc/pokoj)

Horšovský Týn se nám líbí,krásné staré město s hradem a zámkem, staré budovy a spousta malých hospůdek. Podvečerní procházka byla spojená s večeří v jedné z nich.

8.6. - Horšovský Týn – Blížejov – Běšiny – Bezděkov – Klatovy – Velhartice - Sušice, 80km

Celý den je zamračeno, ochladilo se, ale zatím nám to na kole nevadí. Většinou jedeme do kopce, malinko i z kopce.Je to dřina, ale má i výhody. Kája mne během cesty doprovodil do několika lázní a denně mně zve na večeře. Nocleh jsme si dojednali v Chatové osadě Luh, těsně před Sušicí.( 160 Kč/os/noc). Bezva základna, chatky, kiosek, hřiště a kousíček podle vody do Sušice. Ještě večer jsme město navštívili.

9.6. - Sušice, 0km

Nevím z jakého důvodu se Sušice nazývá Sušice. Opak je pravdou. Leje a leje, spíš jsou to Mokřice. Stojíme na místě. Ztraceni na Šumavě.

Noři slibovali i Němci slibovali, už mělo nepršet. V tomhle se vyjet nedá, sedíme ve studené vlhké chatce, ani kiosek dnes neotevřou a bilancujeme. Dosud jsme najeli 642 km, to dělá průměr 80km denně, dnes ovšem máme najeto 0 km !!!! Snad bude zítra lépe. Tak takhle jsem si poplakávala, všude bylo všechno mokré. Na chvíli jsme k večeru mezi kapkami zase vyrazili do Sušice a při návratu zjistili, že kousek od kempu je krytý bazén!!! My tupci, mohli jsme tam být když lilo.

10.6.- Sušice - Maleč - Vacov – Čkyně – Husinec – Prachatice – Chroboly – Staré Dobrkovice, 99,5km

Šumavo, Šumavo, ty nám dáváš. Výhledy nic moc, vlastně žádné, pro mlhu nevidíme skoro sami sebe a přitom jsme se tolik snažili vyšlapat co nejvýše. Jeli jsme přes zapomenuté šumavské vesničky, jednou z nich kousek od Kašperských hor ve výšce 900m byla i Maleč. Zvláštní. Než jsme k ní dojeli, měla jsem divné pocity jakoby závratě a takové odhmotnění se, říkala jsem si, že mi blbne tlak a ozději jsem si přečetla o Maleči článek v němž se mimo jiné i píše "Pod skálou je v hloubi něco, co bychom mohli nazvat uzavřeným úložištěm špatných energií z okolí,“ .

Následující sjezd byl jen studený.

Zmrzlí na kost se zastavujeme ve Vacově. Na restauraci U Milušky budeme vpomínat. Teplo a polední menu nám zase vlilo krev do žil a my pokračovali se zastávkou v Husinci a v Prachaticích až do Starých Dobrkovic.Tady se nám podařilo zajistit nocleh ve finské chatce Motorestu Krumlov.(500/chatka) Restaurace i s chatkami je nabízena k prodeji, nemají hosty, ale bylo to tu moc pěkné, kousíček od Českého Krumlova ve Starých Dobrkovicích. Pan majitel nám připravil večeři a v chatě nám přišel vhod elektr.přímotop. Byli jsme strašně promrzlí.

11.6.- Český Krumlov – Rožmberk - Vyšší Brod-Studánky –

Horní Dvořiště - Dolní Dvořiště - Malonty,74km

Dopolední procházka pohádkovým Českým Krumlovem. Učaroval mi, ale musíme dál. Chvíli pozorujeme jak se cvakají téměř všichni vodáci na šlajsně a jedeme. Cestou na sebe pokřikujeme s dalšími vodáky, kterých je na Vltavě už hodně. Svačinovou polévku dáváme v Rožmberku, a postupujeme do Vyššího Brodu. Odtud je to už jen kousek, ale do kopce, do nejjižnější obce ČR s krásným jménem Studánky. Pár fotek na parném slunci a opět se pouštíme na cyklostezky abychom se trochu zamotali. Nepříjemná a hodně houpavá cesta nás dovedla do Horního Dvořiště s překvapivě hezkým náměstím. Tady jsme špatně odbočili a další kilometry máme navíc. Naštěstí jsme na to přišli dost brzy. V Dolním Dvořišti obědujeme a čas u jídla využíváme i k hledání noclehu. Podařilo se ve vesničce Malonty v Penzionu Na výměnku za 250/os. Našli jsme celkem snadno a k dispozici měli opravdový výměnek s kuchyní, ložnicí se starým nábytkem a lavičkou před domem.

12.6. - Malonty – Nové Hrady - Chlum u Třeboně, 63km
Z organizačních důvodů byl dnešní den odpočinkový. Potřebujeme trochu vyprat, ale hlavně se nám nepodařilo na víkend zajistit ubytko dál než na 63km.

Bez zajištění noclehu o víkendu neriskneme jet do večera. A tak už brzy odpoledne sedíme v parném dni na pivku u rybniku Hejtman v kempu Kapřík u Staňkova. A není tu špatně. Slunce pere, kemp ještě není přecpaný, majitelé kempu se nám věnují, rybník na dosah.. Pan majitel dnes slaví narozky, chce každému udělat radost a tak i k nám přišel s nabídkou programu, mohli bychom si zajet do nedalekéZOO, je to několik kilometrů, ale "to byste mohli dát" nám řekl. My jsme se už cítili tak ošlehaní a drsní cyklisté a on nás staroušky v dobrém úmyslu posílal do ZOO:):) Musím však dodat, že nám pak poradil pro další cestu perfektní zkratku přes Rakousko a my tak ušetřili minimálně 18km. Tohoto kempu jsme si všimli už kdysi asi před 18ti lety při našem pobytu v již.Čechách, tenkrát se Kájovi líbil, nakukovali jsme do něj a až ted se nám podařilo tu bydlet i když jen jednu noc.A nebyli jsme zklamáni.

13.6.- Chlum u Třeboně - Josefsthal - Haugschlag (Rakousko) - Nová Bystřice - Slavonice - Podhradí nad Dyjí, 72km

Včera jsme četli na blogu chlápka, který jel také dokola, ale denně cca 150 km. Tak to fakt nedáme, ale i on vyjel 1.6. jako my a skončil už po osmi dnech. Měl hodně špatné počasí a myslim, že si dal hodně velké sousto najednou. Není špatné být v důchodu, máme tak víc času a těch 150 denně není nutných. Takže dnes jen 72. Zas nás tlačila bouřka ze které nakonec nic nebylo. Máme ujeto celkem 951km když nás nezradi počasí nebo něco nepředvídatelné ho, měli bychom do konce června dojet domů jak plánujeme.

Několik km před cílem dnešní etapy se ptáme na cestu postávajících mladíků. Poslali nás s tím, že " tady rovně a pořád z kopce, ale pak...pak vás paní lituju" Tak to mi fakt dodalo kuráže. Ale nic takového se nekonalo.

Pro dnešek končíme v rekr.stř. Králinda v Podhradí nad Dyjí. ( 250 /Oos)V budově pokoj se SWC, TV, varnou konvicí a hrnečky. Kafe jsem si nechala včera naplnit a ráno jen zalila vodou. Celé rekreační zařízení (bývalé rekreační středisko Královopolská) muselo být v době kdy asi fungovalo na 100% perfektní, dnes už omšelé a nevyužívané celé.

V podvečer při procházce vesnicí jsem narazila na tu údajnou hrůzu, před kterou mě mladící varovali. No, normální kopec. Phe!

14.6.- Podhradí nad Dyjí - Vranov- Lesná – Vracovice - Znojmo – Lechovice – Čejkovice – Drnholec - Brod nad Dyjí, 84km

Dvaatřicet ve stínu.. Vedro. Ráno hned od začátku stoupáme, ale ještě v chládku a v serpentinách, nic tragického. Další stoupání pak bylo z Vranova. Však to známe už, že kolem Dyje rovinka není. Ze Znojma do Lechovic po dost rušné silnici, jinak pohoda..už mi nevadí ani kopce, radši pojedu km navíc než v provozu. Končíme v Brodu nad Dyjí v kempu Erika. Kemp je pěkňounký, čisťounký, asi proto, že vše má své místo. A opatrnost je matka moudrosti a nikdy jí není nazbyt. Vrátka se zamykají, auta na své místo, skleničky nejlépe zálohovat. asi je to zvyk, když je kemp plný, těžko se věci uhlídají, ale nyní jsme tu jen my dva a další dva mladí lidé v sousední chatce. Na otevřený sklípek jsme nikde nenarazili, kupujeme si tedy sedmičku vína od majitele kempu. Ta sedmička Chardonnay stála 80 Kč, ale byla tak straaašně dobrááá. Klidně bychom vypili dvě.

15.6.- Brod nad Dyjí - Dolní Věstonice - Nové Mlýny – Bulhary – Lednice – Břeclav – Moravská Nová Ves – Hodonín – Petrov - Strážnice - Blatnička, 104km

 Ztracim pojem o čase, ale když je dnes 15.6., jsme nejspíš patnáctý den na cestě. Dopoledne až do Hodonína nám to pěkně odsejpalo, honil nás déšť a my mu zdárně ujizděli. Trochu sprchlo a začal foukat opravdu silný protivítr. Až do Strážnice je cyklostezka jak tankodrom, únavné. Zastavujeme na pivko u Baťova kanálu v přístavišti Petrov a zajišťujeme nocleh až v Blatničce.

Ale je to dřina proti větru dalších skoro třicet km. Nakonec dojíždíme a bydlíme ve Vinařství Minařík (400/noc) a pod námi jsou hektolitry vína. Muškát je výbornyyý.

16.6. - Blatnička – Nivnice - Uherský Brod – Bojkovice – Slavičín - Valašské Klobouky - Horní Lideč – Pulčín - Hovězí, 94km

Ráno mne Kája něžně budí. "Zděnicko, do práce." Věděla jsem, že to bude dnes kopcovité, ale po včerejší Jižní Moravě to je dnes brutální masakr. Hned od Blatničky začíná stoupání, a stoupáme a klesáme až do Horní Lideče. Není to normálních stoupání. Jakmile sjedeme kopec, kolo se ani nestačí srovnat do vodorovné polohy a hned se staví na zadní na další kopec. Mezitím jsme se zastavili ve Valašských Kloboukách na oběd a v infocentru. Tam byla tak milá a ochotná paní, i vodu nám nabídla když slyšela jak jedeme a ještě nám poradila jak se vyhnout provozu a poslala nás do kopců. V Horní Lideči se chceme znovu vyhnout provozu a tak, ač nás to již mnohokrát vyškolilo, odbočujeme opět na naučnou cyklostezku do Pulčína. Chvíli prudce stoupáme po asfaltu, ten však na zdánlivém vrcholu končí a dál jen šutry a výmoly, ani kolo se nedá utlačit. Pěkně jsme se zapráskli a dostali se asi do 900m výšky.Volíme ústupovou cestu zpět a sjíždíme nekonečně dlouho dolů. Po sjezdu zjišťujeme, že jsme na silnici pouhé 4 km od Horní Lideče, a je tu jen rovina a rovina.

Posledních 20 km dojíždíme údolím říčky Senice a Vstínské Bečvy až do kempu U splavu v Hovězí. (260 Kč/chata). Večer je chladný, navlékáme na sebe co máme.

17.6.- Hovězí – Huslenky - Karolinka - Velké Karlovice - Makov - Čadca – Svrčinovec – Jablunkovský průsmyk – Mosty u Jablunkova - Jablunkov - Bukovec, 92km

Dnes byl dosažen poslední a nejvzdálenější bod naší cesty, nejvýchodnější obec ČR jíž je Bukovec.

V chladném ránu jsme dobře oblečeni vyrazili z Hovězího přes Huslenky, Karolinku do Velkých Karlovic stále po suprové cyklostezce, Královně moravských stezek. Podle Vsetínské Bečvy mírňounké stoupání. Z Velkých Karlovic na křižovatku a hranici se Slovenskem jsme museli vystoupat, pak 7km sjezd do Makova a odtud až do města Čadca (SR) podél řeky Kysuca stále po rovině. Pak nastalo peklo. Provoz jako v Bangkoku, jen místo taxíků se tu cpou kamiony. Ale stále obcí takže naštěstí pomalu. Nejstrašnější to snad bylo v obci Svrčinovec. Chudáci lidi, kteří zde bydlí. Když jsme odbočili na Mosty u Jablunkova, oddechli jsme si. V Jablunkově navštěvujeme infocentrum, ale už je zavřené a tak vyrážíme směr Bukovec. Představu jsme měli, že je to nějaká zapadlá vesnička někde u lesa, pár baráčků a nic. První překvapení bylo již na začátku obce kde nás vítala poutavá cedule s označením nejvýchodnější obce, další překvapení následovala když jsme viděli při večerní vycházce jak je obec Bukovec velká, vybavená a udržovaná.

V Bukovci bydlíme u prima lidí a jen za 200/os. Domluva s nimi proběhla včera večer, dnes nebyli ještě doma, telefonicky nám sdělili kde najdeme klíč a ať se chováme jako doma. Byl to divný pocit, když jsme si odemykali dům a vcházeli do kuchyně a dalších místností, kde jsme pro dnešní večer a noc byli doma. Pan Byrtus je autorem několika knížek , také spoluautor výpravné publikace o Jablunkově a Bukovci.

18.6.- Bukovec – Jablunkov – Bystřice - Vendryně – Třinec – Nebory – Hnojník – Paskov – Stará Bělá - Frýdek-Místek - Klimkovice, 76km

Ráno jsme zastavili ještě jednou v Jablunkově na infocentru pro mapy, paní zde byly moc ochotné a milé, když slyšely co jedeme museli jsme se zapsat do návštěvní knihy a pak vzhůru do boje směrem na Třinec. V Bystřici před Vendryní je zajímavý kostel Povýšení svatého kříže , prohlížíme a fotíme. A pak zase nastává mazec! Ani jsem netušila kolik kamionů se vejde na silnice. Snažíme se provozu vyhýbat, ale fakt to tady kolem Ostravy nejde. Jak jsme vděční za chodníky vedoucí obcemi, které jsou naštěstí ve sledu za sebou. Lidi, kteří v nich bydlí litujeme. Nejde mi do hlavy, jak tu mámy uhlídají své děti. Z Frýdku Místku asi 7 km pěkná cyklostezka podél Ostravice do Paskova ( občerstvení svijanským pivem a obslouženi milou hospodskou, která má vdanou sestru U našeho Kněžmosta a pak zase provoz až do Klimkovic. Po dnešních stresových kilometrech si zasloužíme zákusek.Kupuji rohlíčky s pařížským krémem. Pak ještě asi 2km tam a 2km zpět procházka podvečerní vlastivědná, ale Beskydy jsou v oparu, osvícené jsou jen paneláky v Ostravě. Bydlíme za 500 Kč/pokoj v penzionu Karolina

19.6.- Klimkovice – Zbyslavice – Pustá Polom – Pozdvihov - Opava – Holasovice – Úvalno - Krnov, 56km

Ráno nás probouzí déšť bubnující do střešního okna. Pršelo i v noci a nám se hlavou honily myšlenky jak budeme pokračovat. V penzionu, který je pěkný, ale není z nejlevnějších zůstat další noc nechceme a předpověď počasí pro dnes je hodně hodně hodně nepříznivá. Jakmile se ukázal jen malý kousek čistého nebe, vydávame se na cestu. Střídavě prší (využíváme přístřešků po cestě) a chvílemi neprší a jedeme. Je zima. Moje bunda Crivit z Lidlu na cestování na kole není ani trochu vhodná. Až do Opavy je profil dost houpavý a tak se do kopců zapotime a nakonec jsem pod bundou víc promočena než od deště. Před Krnovem se rozhodujeme po další dešťové mezipřestávce ukončit dnešní putování. Dojeli bychom dál, ale jak zjišťujeme na dalších cca 20 - 30 km není ubytko, vše je obsazeno a nechceme nic nechat náhodě. Končime tedy v Krnově v penzionu Rajf,(300/os) trochu zvláštní uspořádání, když otevřeme okno není ven, ale na spojovací chodbu a teprve z chodby jsou další okna ven nad střechu venkovního posezení přízemní hospůdky.

Ale střechu nad hlavou máme, čas na procházku do města a nákup večeře a snídaně také.

20.6.- Krnov - Město Albrechtice – Drakov - Rejvíz - Jeseník - Lázně Lipová, 67km

Z Krnova jedeme po cyklostezce Slezské magistrále č.55 a je to tentokrát pěkné svezení,škoda, že není sluníčko a je zima, stoupáme, ale jde to dobře. Dookonce i z kopečka se vezeme když vjíždíme do údolí Černé Opavy přes Drakov , pak podél říčky krásná lesní cesta s naučnými tabulemi, ale začíná pršet a začíná lejt a zase nás sundal z kola déšť. A vydatný. Naštěstí jsme dorazili na Rejvíz a můžeme se hned v krajním hotelu Franz schovat a občerstvit, tedy především zahřát.Venku je 8st.C. Potkáváme se tu s dvěma páry také zmrzlých a zmoklých cyklistů, kteří si vyjeli jen tak na odpoledne. Obdivují nás a nám to dělá dobře:) Pak následuje dlouhý a ledový sjezd do Jeseníku. Hrozná zima na prsty rukou, na nohy, na všechno. V Jeseníku nakupujeme potraviny a ve Vinotéce víno, zastavujeme se v Lázních Lipová na grog v hospodě Na Rychtě a plánujeme další postup, hledáme nocleh na dalších cca 30 km. Avšak znovu nastávající ceďák řeší situaci za nás. Poptáváme nocleh přímo Na Rychtě, ale 2 lidi a jedna noc je nezajímá, tudíž popojedeme a bereme zavděk sousedním penzionkem Bohemka. (250/os) Horká sprcha je balzámem. Večer žádná vycházka,prší. V TV běží Mrazík. Jak příznačné pro dnešní den. Tedy cesta domů se nám pěkně protahuje. Cesta z Krnova do Jeseníku byla jedna z nejhezčích jen ji chybělo sluníčko.

21.6.- Lipová Lázně - Ramzová - Králíky – Jablonné v Orlických horách - Klášterec nad Orlicí, 64km

V půl deváté vylézame ven a opět zalézáme. Prší a je 8 stupňů. Ale nedá se nic dělat. Vylézáme znovu, do sedel a jedem. Stoupáme na Ramzovou a kolem nás je černo a mokro. Cestou několikrát schovávačka pod stromy a pod přístřešky.Na Ramzové se zastavujeme a čekáme 5 minut než bude otevřena restaurace v penzionu U sv.Rocha. Milý personál nám ihned odebírá mokré svršky aby je usušil a nabízí horkou polévku.Za chvíli vyrážíme na další cestu. Kvůli počasí si dáváme krátký cíl pouze do Králíků. Ale po obědě v hotelu Zlatá Labuť v Králikách se vše jeví lépe a my pokračujeme dál. Blížíme se k Rokytnici v Orl.horách a v Klášterci nad Orlicí míjíime restauraci s ubytkem U Kalášků. Zkoušíme zda mají volno a mají, jen musíme asi půl hodiny počkat než uklidí po hostech:). Zůstáváme, vylezlo sluníčko a domů už je to kousek. Večer scházíme do hospůdky příslušející k penzionu, že si třeba dáme večeři, ale pan majitel je tam sám pouze se synem, oba mají v rukou kytary a zkouší. Pivo nám prodali, jestli chceme jíst se neptali a my je nechtěli rušit. Tak jsme si s nimi trošku podupávali, malinko zazpívali, chvílemi i kytaru půjčili a šli jsme spát.

22.6.- Klášterec n.Orlicí – Kunvald – Rokytnice v Orlických horách - Rychnov n.Kněžnou - Solnice – Byzhradec - Opočno - Smiřice – Velký Vřešťov - Miletín, 97km

                                                                              

My snad nedojedeme domů! Už to máme kousek a leje a leje a leje. Ráno jsme sbaleni a ustrojeni přes hodinu čekali v penzionu abychom mohli vyjet na dnešní trasu. Pak, přískoky mezi deštěm a bouřkou jedeme a jedeme a sem tam se schováme. Na jednom takovém místě když nás chytil prudký déšť otáčíme kola k jedinému domu na konci vesnice, že se pod střechou stodoly schováme. Proti nám vychází veliký vlčák, ale netváří se zle, jakoby byl rád, že někdo přišel. mačkáme se s ním na vrata stodoly a on se kolem nás obtáčí a když si ho nevšímáme chce nás okusovat, ale okamžitě reaguje na náš příkaz aby nás nechal. Stahne se ke vchodovým dveřím a pozoruje nás. Mezi námi je hluboká otevřená jímka s vodou, nechápu jak mohou lidé z domu kolem ní chodit a nespadnout do ní, od domu ji dělí jen uzounký chodníček. Přestává pršet, loučíme se s vlčákem a on nás nechává odjet. Chceme dojet až do Miletína, ale cestou zkoušíme ještě kemp ve Velkém Vřešťově. Je u něj pěkná hospůdečka. Chatky jsou takové neutěšené a bez elektřiny a paní kempařka se na nás také netváří příliš mile. Volám raději do kempu v Miletíně a prý tam na nás recepční počká a ubytuje nás. Poslední 4 km jedeme v lijáku, neboť schovávání už nepomůže, pršet už nepřestane. Do kempu v Miletíně dorážíme před 17 hod a na SMS od recepčniho čtu, že na kemp dorazí až po 19 hod. Jsme promočeni a zmrzlí, nebudeme čekat, volám mu zpět. Uvolnil se z povinností a přijíždí nás ubytovat a zas odjíždí na nějakou schůzi. A my zjišťujeme, že v naší chatce nefunguje elektřina. Za chvíli se v dešti i s peřinkama stěhujeme do další. Venku stále leje, nemáme zakoupené zásoby a máme hlad a žízeň. V dešti se vydáváme zpět do městečka. Ještě, že fungují Vietnamci, ti mají otevřeno do večera. V restauraci povečeříme a večer v chatce popijeme trochu vína. Však mám zítra svátek.

23.6.- Miletín – Lázně Bělohrad – Choteč – Dřevěnice – Železnice - Jinolice - Pařezský rybník, 41km 

Ráno mě zase Kája něžně budí, tentokrát přišel s kytičkou, když mám ten svátek.

Cestu domů si užíváme.Rochníme se ve vodě, před deštěm se už skoro neschováváme, naopak s ním laškujeme. Vždy mu tak tři kiláky jedeme vstříc a pak se přece jen rychle stáhneme a vracíme se vracíme kilák zpět někam pod střechu. Chtěli jsme dnes přespat v Jinolicíich v některém z kempů, zítra má byl hezky a tak bych si ještě užili přes den sluníčko a poslední den relaxovali. Bohužel jsou všechny plné dětí.

Už to vypadá, že dojedeme domů do Březiny dnes, já ale nechci, chci si ještě poslední den užít a vychutnat, rodině i kamarádům jsme nahlásili, že dorazíme až zítra a sejdeme se ve svijanském pivovaru odpoledne v 17 hodin. Jsem z toho smutná a poprvé po celém třítýdenním společném cestování je mezi námi trochu dusno. Pomalu jedeme a opět nás stíhá déšť, zajíždíme k Pařezskému rybníku a v hotelu Rekreačního střediska Pařez se schováme. A nejenom to, rovnou si domlouváme pokoj se SWC za 250/os/noc. Líbí se mi tu, klidně bych sem jela s vnoučaty. Je tu velká kapacita lůžek v hotelu i v chatkách, možnost stanování, rybník a hlavně pořádný výběh.Takže dnes konec hrátek s deštěm a bydlime. Moc najeto nemáme, ale i kolo si musí někdy odpočinout. Takže zítra v 17 hodin v pivovaře platí.

24.6. - Pařezský rybník – Mladějov – Libošovice – Žehrov - Svijany pivovar- Březina,35km
Ranní procházka na Pařez a všechno jednou končí. Posledních cca 35 km dojíždíme tak pomalinku, že mám obavy abychom nespadli z kola. To prot, abychom byli v pivovaře až v 17 hodin. Dorazili jsme v 17.03 hod. Děkujeme za milé přivítání, cesta je krásná, návrat je nádherný.

Projeto cca 400 obcí, najeto 1755 km

Největší krizovky v Krušných horách, na rušných silnicích západních Čech a Ostravsku

Když byla největší zima a zábla mne hlava, zkoušela jsem si do přilby cpát ručníky, později mne napadlo, že sebou vozím silikonovou cyklistickou vložku do kalhota a ta tedy do přilby pasovala nejlépe a po celé chladné období mi dobře sloužila.

všechny fotky jsou na rajčeti